RECENZE Pupendo: Ohňostroj smíchu z neveselých časů
Kéž by každá česká lidová komedie vypadala jako Pupendo! Neboť lidovost v tom dobrém, zapomínaném smyslu tu přímo tryská, ač se hrdinové pohybují v poněkud výlučných uměleckých kruzích.
Jenže „lidový“ neznamená, že musí být řeč o policajtech či uklízečkách z veřejných záchodků, a naopak že by výtvarník nemohl mlátit do stolu a nadávat jako dlaždič. Což rekové Pupenda rádi dokazují.
Úskalí doby
Má-li novinka Jana Hřebejka zrádné místečko, spočívá úplně jinde a těžko se mu dalo vyhnout. Je jím právě doba, kterou popisuje, éra, kdy už nešlo o život jako v letech padesátých ze Šakalích let či o tanky jako v Pelíškách z let šedesátých. Pupendo líčí bahnivé přežívání a zahnívání osmdesátých let, kdy za časů líně plynoucích odnikud nikam lidé nadávali na poměry v kruhu rodiny a dospívali k objevu, jímž film vrcholí: Co nám (komunisti) vlastně můžou? Nic!
A v tomhle je malá past Pupenda - chybí mu velké drama, výrazně klenutý vypravěčský oblouk s oporami, jako jsou ohrožení, smrt, naděje. Stavebně je děj ještě více rozvolněný než v Pelíškách, i když tím platí daň záměru vyladit přesně ono bezčasí náhradního života, kdy se každá prkotina jevila jako problém, ač z pohledu dneška o nic nešlo. Kdyby scénář Petra Jarchovského vytyčil v příběhu vyhrocenější body, filmu jako celku by to prospělo. Ale zároveň by mohl ztratit něžný půvab nekonečného pásma třeskutých výjevů, jednotlivostí, jež sice nedrží moc dohromady, leč každá z nich je samostatným, mnohdy geniálním skvostem české grotesky.
Ani hodní, ani zlí
Podobně lze mluvit o postavách, respektive o dvojici rodin, jež stojí stejně jako v Pelíškách v popředí. Tentokrát však nejsou jejich postoje vyostřeny ke zkratkovité kari
Servisní článek k filmu najdete ZDE. |
katuře. Ani „hodní“, ani „zlí“ nejsou černobíle jen hodní a jen zlí. Liší se mírou přizpůsobivosti a odvahy, nikoli svědomím či přesvědčením. V kalném rybníčku se plácají každý jinak, „hodní“ u břehu, „zlí“ v hlavním proudu, ale navzájem se nekádrují, jen litují, přou či pošťuchují. Pro politické drama by tak mírné rozložení sil mohlo být zhoubné, ale tohle je rodinná komedie. A pokud někdo vytkne Pupendu velkorysé gesto národního smíření, jež jím prosakuje, mohou tvůrci říci: Taková byla šedá zóna. Na jedné lodi.
Dobové retro potřebuje vysvětlivky a tam, kde Pupendo pracuje s hesly a symboly, upadá občas do plakátu. Trochu tendenční nádech mají i počáteční charakteristiky rodin, hlavně otců: ten chudý, věčně ovíněný, leč nezaprodaný, má čas objevovat dětem nenápadné zázraky v duchu přírodní idyly Oty Pavla, kdežto ten zaháčkováný v kariéře a vystrašený, aby ji neztratil, podrobuje omladinu směšnému výchovnému školení či bujarým ranním rozcvičkám. Škoda také, že film o rodičích a dětech se tentokrát věnuje více světu rodičů než zmatkům dospívání během těch „báječných let pod psa“, řečeno s Vieweghovou knihou, jejíž filmovou podobu Pupendo občas připomene svou náladou i hrou s domáckými rekvizitami.
Dokonalé páry
Naštěstí je přímé politiky v Pupendu méně než čistě lidských okamžiků a herci, které si Hřebejk právem hýčká, by dokázali bez skřípotu falše, s přirozeným vtipem prodat i telefonní seznam, natož slogany typu „Já se koupit nenechám“ nebo „Jsem komunista, ale jinej“. V zastrčené selance přístavu, v otřískaném ateliéru Márových, kde Bolek Polívka a Eva Holubová právě zažívají další obyčejné kalné ráno sochaře bez práce a věcné ženské s oběma nohama na zemi, se divák rázem ocitne uvnitř jejich světa i doby. Pro Holubovou je postava Márové darem, jejž vrchovatě splatila.
Její vztah k manželovi navenek oddaností nehýří, leckdy na něj hledí jako na malé dítě, šlehá ho jízlivým jazykem, v nádherné scéně mu vmete do tváře, že si ve své nedobrovolné rezignaci hledá pohodlné alibi, lebedí si v sebelítosti a v nicnedělání. Ale sama raději maluje „ksichty prasatům“, kýčovité pokladničky, než by svolila, aby on pokaňhal svou pověst modelováním Leninů. A kdykoli jde do tuhého, načepýří se jako kvočna bránící svůj rod a proti vetřelcům vytasí jejich vlastní zbraně - třeba v rozkošném dialogu, kdy vymáhá pojistku za „rozmočené soudruhy“. Tak se chová žena rozumná, ale ne trpná, vědoucí a milující.
Co je pupendo Pupendo je výraz pro dětinský obřad zasvěcení, jejž ve škole, na vojně či na chmelové brigádě zažili i mnozí herci stejnojmenného filmu. Podle režiséra Hřebejka jde „o malé mučeníčko, jež ne- ohrozí život ani zdraví“. Stačí vydržet štípnutí kovové mince na holém pupku a pak se pyšně ukazuje její zarudlý otisk - důkaz, že dotyčný hrdina při zkoušce obstál. |
S Polívkou jsou dokonalý pár, hlavně v šarvátkách, nekonečné partnerské hře kdo s koho. Když Mára přivede z flámu „bližního svého“ - bezdomovce, přijme Márová místo láteření pravidla a roztočí výzvu do obrátek, počne hostovi rozdávat i mužův šatník. Muž se nedá zahanbit a přihazuje v soutěži dobročinnosti další trumfy, zatímco Jiří Pecha - host, z něhož se dosti krkolomně vyklube znalec umění, jen trpně zírá. Ti dva vlastně nepotřebují publikum, stačí si sami. A Polívka se tu stává hercem světového formátu, který jedním slovem na půl úst vyjádří smysl vesmíru.
Druhá rodina je malebná zase jiným způsobem. Břečka alias Jaroslav Dušek si zbylé chlebíčky z večírku nechá zabalit, doma střeží splachování a skříňku přání a stížností, ve škole své ředitelské křeslo, a když se jednou jedinkrát pochlapí, prožívá v děsu z následků trauma až dojemné. Jeho papaláš nevzbuzuje odpor a posměch, spíše soucit a chápavý úsměv, v tom se liší Duškův hrdina od Donutilova z Pelíšků. A Duškova filmová žena Vilma Cibulková je postavou vlastně nejtragičtější. Jeden svět si vybrala, ale k druhému dál tíhne, je ještě žádoucí, ale vědoma si pádících let, přijala pragmatismus doby, ale stále má sklon k romantismu. Cibulková jí dává ryzí sebeironii i smutek zralosti, jež dělá vylomeniny a ví o tom. Když se tahle čtyřka dopustí slovní přestřelky, dostává klišé „herecký koncert“ znovu obsah.
S trochou melancholie
Ale i v menších rolích se herci rozdávají, třeba Hana Seidlová coby utrápená učitelka v neskonale něžné, a přitom smyslné scéně s kradmými doteky prstů, nebo Pavel Liška, jehož postava přijde do uzavřeného kruhu Pupenda trošku odjinud, ale tím vděčněji jej provětrá sólovou smrští buranství s podtextem až mrazivým. I filmařsky je Pupendo pečlivější a vyzrálejší než Hřebejkovy předchozí snímky, opouští televizní vypravěčství, střídá humor vyloženě vstřícný - Dušek v bazénu - s rafinovanou melancholií. Baví skvěle. Ale přesto mám raději méně dokonalá Šakalí léta, jež měla začátek, prostředek i konec, spád, střet a vykoupení.
Tipy z televizního programu
Recenze: Fantastická zvířata: Brumbálova tajemství 60 %, Mrazivá pomsta 60 %, Mission: Impossible 3 70 %, Teroristka 55 %, Barry Seal: Nebeský gauner 65 %, Soudce 65 %, Aquaman a ztracené království 30 %, Jsem božská 40 %, Tanečnice 60 %
Klíčová slova: Fotbalista roku, Zuzana Smatanová, Výměna manželek, Survivor Česko & Slovensko
Seriály: Stíny v mlze, Vytoč mého agenta, Jedna rodina, Na vlnách Jadranu, Policie Hvar, To se vysvětlí, soudruzi!, Boží mlýny
Buranství, říká o přerušení Kaščejevy na Českých lvech režisér Chlupáček
Rozstřel Loni společně uvedli do kin film Úsvit, letos na televizní obrazovky vyslali minisérii To se...
RECENZE: Gabriela Soukalová ve sprše i v moři. Dokument jí zadal pózy
Premium Pod názvem Gabriela Soukalová: Pravda se pořád vyplatí vešel do kin dokument, v němž se zpovídá...
{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}
{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
České filmaře zatkli při natáčení ve Vatikánu. Teď se chtějí vrátit zpět
Premium Štáb snímku Ďáblova sbírka skončil po natáčení na Svatopetrském náměstí na policii, která zabavila...
Metoda Markovič: Scény z výslechů byly hodně intimní, říká představitel Hojera
Rozstřel Herec Petr Uhlík, tvář dvou výrazných televizních projektů letošního roku: minisérií Metoda...
{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}
{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
KOMENTÁŘ: Desatero pro všechny, kdo rádi hlásají velké pravdy
Premium Málokdo si zapamatuje, kdo si o víkendu připsal České lvy nebo Oscary, ale zato se bude ještě...
Posedlost a láska k hudbě. Olga Malířová Špátová natočila dokument o Petru Jandovi
Před třemi lety oslovili přátelé Petra Jandy dokumentaristku Olgu Malířovou Špátovou, aby o něm...
Vedle ořezaného stromu vyrostla nová Banksyho malba, má ekologický apel
Nová nástěnná malba v londýnské čtvrti Finsbury Park přilákala davy lidí. A to i přesto, že se k...
RECENZE: Album Visions od Norah Jones je ospalá jazzová „pohodička“
Vůbec nejnešťastnější hodnocení, které se může dostat jakémukoliv uměleckému dílu je, prohlásíme-li...
RECENZE: Bez nápadu. Justin Timberlake vydal až odpudivě prázdnou desku
Premium O aktuálním albu Everything I Thought It Was hovořil zpěvák a herec Justin Timberlake ještě před...
Dětský šampon, který neštípe v očích: Přečtěte si!
40 uživatelů eMimina se pustilo do testování jemného šamponu KIND od značky Mádara, který je vhodný pro miminka už od prvních dnů. Jak si šampon...