RECENZE Poslední skotský král: Diktátor v podání spasitele si zaslouží Oscara

Filmu Poslední skotský král vévodí Forest Whitaker. Za postavu ugandského diktátora Amina má Oscara prakticky v kapse.

Fotografie z filmu Poslední skotský král (2006) | foto: Bontonfilm

Módní várka politických cestopisů od Syriany přes Obchodníka se smrtí po Krvavý diamant má nový přírůstek, film Poslední skotský král, jenž právě vstupuje do českých kin.

Poslední skotský král

VB, 2006, 123 minut.

režie Kevin Macdonald,

hrají Forest Whitaker, James McAvoy, Kerry Washingtonová,

Hodnocení­: 60 %

K čemu směřuje, pozná každý do pěti minut; přesto neztratí důvod zůstat do konce. Ten důvod má jméno Forest Whitaker.

Show na africký způsob
Titulním hrdinou je přitom někdo jiný, mladý skotský lékař, jenž v 70. letech v Ugandě hledá romantiku a pocit užitečnosti. Když náhodou ošetří nového prezidenta Idiho Amina, dostane post jeho osobního lékaře. Učarují mu Aminovy sny o rozkvětu země i sladký život v paláci, jako jeho důvěrník však nemůsmělými že nevidět násilné metody, a když zapochybuje, mění se ve zrádce.

Doktorský novic v podání Jamese McAvoye je veselý dychtivý kluk, který se rychle sbližuje, v místní politice se vůbec nevyzná a vidí v ní jen barvitou show.

Ostatně Aminův příjezd do vsi tak opravdu vypadá: Whitakerovu mohutnou postavu snímá kamera dlouho zezadu, pak zachytí detail tváře a okamžitě je jasné, že našla mimořádnou osobnost. „Já jsem vy, jeden z vás!“ dojímá Amin, dav šílí - a doktůrek se baví jako na rockovém koncertu.

Úlevný smích korunuje i dusné napětí po Aminově bizarní nehodě, kde lékař drze zasáhne, a také mladíkův vstup do prezidentova domu se nese v lehce bezstarostném tónu.

Doktor si užívá výsad miláčka ve vyšších službách, přičemž přestup z chatrčí chudých mezi vůdcovy rádce pořád bere napůl jako hru, napůl coby pomoc rozvoji místní medicíny; okouzlen a hýčkán ochotně přivírá oči.

Kumpán se stihomamem
Ale na tom má obrovskou zásluhu Whitaker, jehož halasné „Haha, doktore, vy jste nemrava“ zní přátelsky jako v nejbezpečnějším anglickém klubu. Whitakerův Amin není nevzdělaný barbar ověšený samopaly, nýbrž příjemný kumpán hýřící plány.

Královsky ovládá dar opájet svou přízní, udílet podíly na moci a získávat sympatie prostotou a důvěrností. Při prvním závanu podezíravosti však ukáže stihomam diktátorů: sebelítost, mstivost, strach. Jak se Aminův pocit ohrožení stupňuje, nákaza se šíří v kruzích kolem něj a odhaluje prázdnotu velikášství bez velkorysosti.

Whitaker hraje ugandského krutovládce skvěle; nepředvádí totiž mechanický pozvolný přerod ani změnu skokem. Od počátku má jeho Amin pohromadě všecky rozporné prvky celistvého charakteru, jen jeho podmanivé vystupování jako by drželo nad temnějšími stránkami deštník ochranného sebeklamu.

Snímek obsahuje výjevy akční i kruté, připlétá rovněž milostné motivy a nitky diplomatických zájmů, nicméně okolní omáčku vaří zbytečně. Klíčovým zůstává vztah těch dvou, Amina a jelimánka ve světě politických intrik, jenž sám začíná donášet na „podezřelé“ a důsledků se zděsí, až když dotyční začínají mizet.

Popravdě řečeno, lékař působí příliš bezelstně, jako truhlík: vzdělaný muž z tradiční západní demokracie, a naletí velkohubým vizionářům?! Avšak lze mu připsat rysy salonního revolucionáře; a především Aminova magie vyzařuje tak nakažlivou přesvědčivost, že účinkuje nejen na domorodce. Whitaker je zkrátka spasitelem celého filmu a po Zlatém glóbu si zaslouží i Oscara.