RECENZE: Film O rodičích a dětech prohrává souboj s knihou

Milovat je lidské, chybovat je dědičné, stojí v záhlaví snímku O rodičích a dětech, poetické komedie o otcích a synech. Z lásky chyboval i její režisér Vladimír Michálek.

David Novotný a Josef Somr při natáčení filmu O rodičích a dětech. | foto: Jan Zátorský, MF DNES

Snímek se nedovedl zbavit knižních dialogů, ač je vede skvělé herecké trio Somr - Novotný - Kostelný.

Michálek se totiž zamiloval do stejnojmenné knihy Emila Hakla, jenže nenašel dostatečně drzého scenáristu, jenž by ji překopal od nuly.

A přidat k literárním hovorům otce a syna na procházce byť sebehezčí obrázky znamená čestný souboj s knihou, který nelze neprohrát.

Trailer k filmu O rodičích a dětech

Pláč v hospodě
Nicméně nutno ocenit, že ani proti přesile písmenek nesložili filmaři zbraně. Michálek odolal lákadlu líbivější i lidovější zábavy ve stylu třígenerační pánské švandy Tří chlapů v chalupě.

O rodičích a dětech

ČR, 2008, 110 minut.

režie Vladimír Michálek,

hrají David Novotný, Josef Somr, Ľubo Kostelný, Zuzana Stivínová, Jiří Lábus,

Hodnocení: 60 %

Ačkoli Josef Somr coby nejstarší svého rodu rázuje s nákupem v rádiovce, ani v nejmenším se nepodobá venkovským rozšafům. Je to přesný důchodce-intelektuál, jehož nejsilnější životní potřebou zůstává komunikace a jejím motorem zvědavost.

Jestliže si chce popovídat, neváhá opakovat i přibarvovat vzpomínky ani poučovat, nabádat, kontrolovat a kritizovat dospělého syna ve skvělém podání Davida Novotného, kterého tím logicky přivádí dílem do trapných rozpaků, dílem k šílenství.

Somr je kouzelně neodbytný, Novotný kouzelně nervózní; přesto oba umějí beze slov projevit cit, skrývaný pod nadřazeností stáří i blahosklonností mládí.

Český lev pro trojici?
Škoda, že příběh nikdy nesvede dohromady celé trio, tedy včetně Somrova filmového vnuka a Novotného syna, kterému Ľubo Kostelný dodává jímavý půvab rebelského výrostka. Je rozkoš sledovat, jak nenuceně sdílejí podobné pohyby či gesta, jak se stejně vztekají a vzápětí stydí.

Z téhle radostné trojice se těžko budou na České lvy navrhovat jen dva, „hlavní“ a „vedlejší“, byť třeba Novotný má k dobru silné hospodské sólo s tichými slzami.

Nejlépe účinkují „kuchyňské“ řeči, běžné, zdánlivě bezobsažné banality o vaření nebo o jídelním lístku, ze kterých vyplyne obraz vztahu a povah nenásilně, pomocí humoru, jenž má blíže k milé lidské pošetilosti než k výbušnému řehotu.

Ale pořád je to film-dialog, třebaže některé jeho úseky Michálek inscenuje, počínaje vtipným sestřihem synových exmilenek a konče výjevy z jeho dětství včetně traumatu ze strašidelného lesa.

Kvůli nim Somra maskéři „omladili“ s výsledkem připomínajícím lehce mrtvolnou stylizaci; v dávných rodinných historkách pobaví matka Zuzany Stivínové a otčím Jiřího Lábuse, naopak jako umělý přívěsek už působí Somrův filmový otec nebo sukničkářský příbuzný.

Co hrdinům nesedí
A opět zavládne dialog: sice spolehlivě zahraný, čistě nasnímaný, opatřený důvtipným hudebním podkresem včetně variace na Čelisti, nicméně právě a pouze dialog.

Navíc se rozhlasová kronika jednoho rodu postupně přelije od lehké výletní konverzace k zásadním hovorům o smyslu a konci života, čímž nabírají stále literárnější ráz. Abstrakce, jež vypouštějí z úst, když si ulevují v křoví, už hrdinům zjevně nesedí.

Za to, že zůstal na pozici obrázkové audioknihy, by filmu O rodičích a dětech příslušelo padesát procent. Deset navíc má za to, že se jiným českým komediím vymyká. Dává prožitek přímo úměrný divákově zkušenosti a rozhodně není hloupý.