RECENZE: Philip Seymour Hoffman byl velký hráč. I v roli špiona

V úvodu Nejhledanějšího muže se v hamburské islámské komunitě zjeví záhadný mladík, kolem něhož krouží tajné služby. V čele jedné z nich vytvořil svou poslední velkou roli Philip Seymour Hoffman. A právem mu za ni prorokují posmrtnou šanci na Oscara.

Philip Seymour Hoffman ve filmu Nejhledanější muž | foto: Forum Film CZ

Stačí jeho hlas, aby připomněl výjimečnost velkého hráče; ani manekýna, ani běžného baviče. Není to pouze stesk za předčasně zmařenou dráhou, který jeho výkonu podprahově přidává na síle. Hoffman prostě vyzařuje charisma talentu. 

Nejhledanější muž

70 %

VB, USA, Německo, 2014, 121 min.

Režie Anton Corbijn,

hrají Philip Seymour Hoffman, Willem Dafoe

Přesně vystihuje starosvětsky neefektní, gabinovský typ špiona, jenž je módně řečeno „sexy“, i když třeba jenom břichatě funí. Navíc dokonale zapadá do konceptu žánrové čistoty bez levných škatulek dobra a zla, jaký umí John le Carré napsat.

Studená nálada města, běženec jako lehce zdivočelý Ježíš, styl nedořečených replik, který drží zvědavost i bez krve, honiček a přestřelek. Tak vypadá dar filmařské vytříbenosti pro zmlsané labužníky špionážních případů.

Režisér Anton Corbijn se až příliš opájí prostředím, výjevy bez Hoffmana volají po rychlejším tempu, ale sotva se vrátí na scénu, uhraje i zamlklé pauzy, otázky po smyslu práce, mikroskopický humor. A finále, kde má velké hořké sólo.