RECENZE: Milý deníčku, na kino nestačíš

S premiérou filmu Můj vysvlečenej deník přišel na svět také dotisk stejnojmenné knihy líčící dívčí dospívání. Ať za ní stál kdokoli, dějiny filmu nezmění.

Vážně existuje Johana Rubínová, nebo jde o literární mystifikaci, kdy autorku i hrdinku v jedné osobě zastoupil někdo jiný? Otazníky nad knihou z roku 2008 oživil její filmový přepis, ale z hlediska diváka je lhostejné, zda svět teenagerů stvořila mladičká studentka, nebo třeba o generaci starší profesionál. Rozhoduje výsledek - a ten základy kinematografie neotřese.

Výlety a úlety

Můj vysvlečenej deník totiž moc filmově nepřemýšlí ani nevypráví. Obsahuje přesně to, co se pod holčičími zápisky čeká, ale z jejich tříště se příběh staví těžko. Jediný náznak dramatu, dívčino posedlé pátrání po údajném románku vlastní matky zabité kdysi v Íránu, působí dost kostrbatě a závěrečné rozluštění až dětinsky. Navíc občasné bolestínství odhání slibovaný žánr komedie a literárních postupů se film se drží jako batole máminy sukně, včetně „hollywoodského“ monologu, únavně nepřetržitého hrdinčina komentáře. Jako by nahlas předčítanému deníku přibyly jen oživlé ilustrace, včetně hravých, ale také již známých animovaných prvků, či naopak vyumělkovaných výjevů psychoterapie.

Můj vysvlečenej deník

50 %

ČR, 102 min.

režie Martin Dolenský

hrají Veronika Kubařová, Petra Špalková, Igor Bareš, Simona Stašová, Veronika Žilková, Jaroslav Plesl

Kinobox: 47 %

IMDb: 5.8

Po dlouhém představování se vydělí základní sestava hrdinů, přičemž na dívky se hezky dívá a mladíkům vévodí pár výstředníků. Zažívají bujaré mejdany, zlomená srdce, zrady, trucy, výlety, úlety. Jejich vrstevníci se na plátně nejspíš najdou ve věrných situacích i díky jazyku, starší si vybaví léta, kdy se všichni rodiče jeví jako trapní ignoranti, a ocení přerod Petry Špalkové v roli dívčiny macechy. Nálada sedí, ale chybí silnější obsah a hlavně energie Snowboarďáků, tak nakažlivá, že většinu chyb spláchla.

Tak nic

Jistý rozdíl tkví i v míře sebeironie. Panicové z hor se vesele shazovali ostošest, zato slečna z Deníku, ač žertuje drsňácky, přece jen vidí samu sebe vzdor vylomeninám jako jedinečnou statečnou bytost.

Čili zážitek půl na půl. Na jedné straně vtipný střet studentů s hostinským: „Pivo. - Občanky. - Tak nic. - Tak ven.“ Na straně druhé upachtěná doslovnost íránské stopy, o nakladatelském objevu hrdinčina génia raději nemluvě. Školačkám se Deník zavděčí, ale filmařsky žádný výboj ani vývoj nenese.

Chtěla bych se převtělovat jako Meryl Streepová, říká Kubařová

Snímek podle stejnojmenné literární předlohy pro Veroniku Kubařovou znamená, že po celou dobu nesleze z plátna.

On -line rozhovor s Veronikou Kubařovou

"Z našich hereček je pro mě velkým vzorem paní Janžurová a také Simona Stašová, se kterou jsem měla možnost zahrát si ve Vysvlečenym deníku. A z těch zahraničních to je Meryl Streepová. Je tak mnohotvárná, to se mi hrozně líbí a chtěla bych to taky tak mít, umět se takhle převtělovat," svěřila se čtenářům iDNES.cz v on-line rozhovoru Veronika Kubařová.

Sama se musele převtělit do postavy Johany Rubínové, skutečné autorky Vysvlečenýho deníku, který se dočkal už čtvrtého vydání. Film se knihy víceméně drží. Dospívající dívka žije s otcem, který se živí jako bulvární novinář (Igor Bareš) a s nevlastní matkou, která je naneštěstí i její učitelkou angličtiny (Petra Špalková). Není žádným překvapením, že se ty dvě moc nesnesou.

Kromě dospělých defiluje knihou i filmem řada Johančiných různě potrhlých přátel. Promiskuitní kamarádka Kasandra, věčně zhulený Hagrid, matematický génius a v životě naprosto nepoužitelný Vector a cholerickým otcem utlačovaná Káča. Daleko důležitější roli než kamarádi ale v životě Johany hrají muži, většinou tajemní dredaři. Setkání s nimi bohužel končívá velmi fatálně.

Na scéně se objevuje další postava, ta ale nezamotá hlavní hrdince hlavu kvůli milostnému vzplanutí. Cizinec, který znal Johančinu maminku, by totiž mohl patřit do rodiny. Ve filmu se objeví v roli zoufalé matky i Veronika Žilková, učitele ztvárnil Jaroslav Plesl. Roli lékařky duší si střihla zmíněná Simona Stašová.

Režisér Martin Dolenský říká, že se do třísetstránkové knihy začítal s despektem, ale nakonec ji přelouskl během pár dní. "Tam jde o lehkou krizi identity, která v podobném věku probíhá u každého z nás. Je to bod přerodu, kdy začínáme šlapat po světě po svých. Třetí věc je téma zpochybnění rodičů," vysvětluje filmař, který natočil třeba film Chyťte doktora, ale také dokumenty a televizní pohádky.

S těmi má zkušenost i představitelka hlavní role Veronika Kubařová, která si zahrála v Troškově filmu Nejkrásnější hádanka. Objevila se ale také v historickém dramatu Lidice a výraznou roli měla v divácky úspěšném snímku Jiřího Vejdělka Ženy v pokušení.

Vidět ji můžete také na prknech pražského divadla Rokoko. Hned několik rolí musí zvládnout v bláznivé inscenaci Perplex. Jak se svěřila v on-line rozhovoru, sama nedávno viděla představení La Putyka v La Fabrice. "Teď se snažím dohánět moje resty vůči divadlu a kolegům, ale bývají doby, kdy sama hraju tolik, že se do hlediště jako divák nedostanu, nebo když mám volný večer, jsem raději doma, " svěřila se čtenářům.

"Od Johany jsem se toho hodně naučila," říká o své poslední úloze mladá herečka, která se na filmovém plátně poprvé objevila ve filmu Rafťáci. I Můj vysvlečenej deník se točil v létě, kdy bylo teplo a hezky. "Mě bavilo například natáčení na chalupě. Ty kalby, pařby, mejdany, které se odehrávaly před kamerou, potom po poslední klapce často pokračovaly i dál. Byla to hrozně fajn atmosféra, bylo nám spolu dobře a náš Vysvlečený deník jsme si rozhodně užili."