RECENZE: Studený Brabcův Máj, v reklamě ráj

Kytice působila jako hřejivé zjevení s milou nadsázkou. Efektně chladný Máj se však bere naprosto vážně – a tím ztrácí body.

Kdyby se Český lev udílel za statečnost, režírující kameraman F. A. Brabec by patřil mezi favority. Filmovat národní literární klasiku totiž vyžaduje značnou směs pokušitelství, hazardérství a šílenství. Poprvé – s Kyticí – mu to překvapivě vyšlo; druhý pokus jménem Máj už tak jednoznačně nevítězí. Ztratil hravost.

Support Lesbiens a Máj

. Support Lesbiens a Máj

Poslechněte si titulní píseň k filmu Máj, kterou nahrála skupina Support Lesbiens. V rozhlasovém éteru skladba poprvé zazněla přesně na 1. máje.

Čistě výtvarně je Máj opět na výši a navenek poskytuje efektní podívanou, která nahrazuje dějové prvky. Používá však k tomu řeč reklamně dokonalých obrazů založenou na symbolech, které se za éru kinematografie častým opakováním vyprázdnily. Divák ocení záběr od záběru, méně už se dotknou jeho citů.

S veselým jarním procesím mezi poli se objeví ústřední pár Máje, opravdu velmi fotogenická Sandra Lehnertová coby Jarmila a Matěj Stropnický v roli Viléma, jehož silueta na koni zosobňuje přesně typ romantického hrdiny. Kamera jim oběma lichotí, slabší je to s jejich slovním a vůbec hereckým projevem.

Máj

50 %

ČR, 76 minut.

režie: František A. Brabec

hrají: Jan Tříska, Juraj Kukura, Sandra Lehnertová, Matěj Stropnický, Vladimír Javorský

Kinobox: 44 %

IMDb: 4.9

Dívka naštěstí skoro nemluví; mladík bohužel ano, a v tu chvíli půlka kouzla zmizí, neboť nemá dar bezprostřední jistoty podmanivých rošťáků z rodu Jana Dolanského nebo Gérarda Philipa. Na obranu obou hereckých debutantů je však nutno říci, že i profesionálové by se nesnadno trefovali do nejednotné stylizace.

Na jedné straně totiž stojí Tříska se silným, až teatrálně laděným výrazem svědka historie s rysy putujícího „šmíráka“, na druhé matní milenci jako z jiného kusu – a mezi oběma krajnostmi nacházejí instinktivně míru pouze vzácné výjimky, Nina Divíšková nebo Kryštof Hádek. Zkrátka mezi herci režisér svůj úkol sjednotitele představ nesplnil.

Peří, křídla, duchové

Ale zato spolu s autorkou kostýmů Jaroslavou Pecharovou vymyslel půvabnou podobu loupežnické tlupy: nikoli zarostlých grobiánů v umaštěných hučkách, nýbrž nespoutaných bujarých mladých rebelů v duchu hippies. To je asi nejlepší objev Máje podle Brabce, totiž že lapky bere jako děti: nevázané, zpovykané, provokující, zralé pro pár pohlavků, ale ne pro šibenici.

První dojmy iDNES.cz z filmu Máj

. První dojmy iDNES.cz z filmu Máj

Strašný lesů pán Stropnický připomíná hipíka

Spíše než o lyrickou lásku jde ve filmu o vášeň, jíž by Brabec rád vtiskl prudkou živočišnou smyslnost; hojná erotika má však často „umělecky“ sošnou podobu. Na ženské vnady od vesničanek po loupežnickou milou je kamera vysazená až chorobně, takže se mění v mechanickou manýru; rádoby hříšná Jarmila připomíná reklamu na opalovací krém a Juraj Kukura coby Vilémův otec jí roztouženě šeptá šroubované banality „voníš trávou, jsi jako silné víno“.

Ačkoli některá gesta trpí přepjatostí, obecně platí, že Máj se konzumuje lépe ve scénách beze slov, jen s obrazy a se skutečně podmanivou hudbou skupiny Support Lesbiens. Určitě proto přijdou výtky, že film se podobá hudebnímu klipu – ale to by samo o sobě nevadilo, kdyby vizuální vyprávění nestavěl na přehlídce dávných klišé.

Teprve s bravurní scénou popravy se Máj od sledu obrazů vrátí ke svému dramatickému oblouku. Za ni – a také za rozumnou délku – by si mohl připsat k hodnocení klidně deset procent navíc, kdyby se o ně vzápětí neošidil rozjímavým mudrováním. Neboť není nic zpozdilejšího než vysvětlovat báseň.