S dětskou fantasy Letopisy Narnie: Plavba Jitřního poutníka vstupuje do Česka další z děl, u nichž je divácké nadšení nepřímo úměrné věku. Třetí film natočený podle knižní série může zabírat na školáky tak do třetí třídy, tím spíš, že dostanou v kině kouzelné 3D brýle.
Přibylo moře a bratránek
Starší děti se však už mohou vrtět, teenageři přezíravě smát a dospělí si nudu pojmenují: stejně nastavovaná kaše jako v Harrym Potterovi, ale unylejší filmařina a technicky slušné dodatečné převedení do 3D prakticky neplní jiný účel než vyšší vstupné. ̈
Letopisy Narnie: Plavba Jitřního poutníkaUSA, Austrálie, 2010, 113 min. režie Michael Apted, hrají Ben Barnes, Skandar Keynes, Georgie Henley, Will Poulter Hodnocení: 50 % |
Už dávno nestačí, že třetí rozměr nazdobí podvodní a letecké záběry, a plýtvat tímhle efektem na již lehce vypelichanou digitální hřívu lva Aslana je zbytečné – zvláště když se tentokrát lví part smrskl pouze na pár minut kazatelských řečí.
Stejně jako v předešlých dílech se daří navodit náladu válečné Anglie, ale trvá jen kratičce, než děti efektními vlnami z obrazu na zdi „proplavou“ do pohádkové země Narnie.
Totiž, děti – dva starší sourozenci už dospěli, takže se tu jen mihnou, a také oba mladší již vyrostli z prvotní roztomilosti, aniž ji nahradili podobně vděčným procitáním hormonů. Přibylo jen moře a protivný bratránek, figurka pro obveselení a pro polepšení.
Stavbou příběh připomíná bájnou Odysseu v opatrné dětské úpravě. Hrdinové vždy doplují na ostrov, kde je čeká chvilka napětí, odhalení a šermování, načež vyplují na další ostrov – to vše si párkrát zopakují. Střídá se jen podoba zlosynů: od otrlých otrokářů přes legrační trpaslíky po snaživou variantu krakena z Pirátů z Karibiku.
Proč pokračovat?
Letopisy NarnieRecenze filmové série |
Kromě poetického kouzla s vločkami, pohyblivé mapy a snového vstupu na večírek, v nějž se promítne žárlivost hrdinky na krásnější sestru, nabízí film jen použité zboží žánru fantasy, počínaje počítačovou bouří a konče okatě našeptávaným zlem v podobě hustých mlh a temného houkání.
Humoru je málo, aranžmá zná jeden jediný týž princip jako Potter: hrdinové stojí a třeští oči kamsi k trikovému pozadí.
Děti samozřejmě jásají nad dráčkem jako ze Shreka, nevnímají četné patníky moudrých moralit, snesou i rozněžnělé finále plné slz loučení. Ovšem režisér Michael Apted se nijak nepředvedl, naopak trvalé pochyby, zda točit dál celou vybledlou sérii, ještě posílil.
