RECENZE Jak básníci neztrácejí naději: Básníci zestárli, ale naději neztrácejí

  9:06aktualizováno  9:06
Vrátit se na půdu předchozího hitu podruhé je ošidné, potřetí to hraničí se sebevraždou, počtvrté s pokoušením pekelných mocností. A popáté si to troufnou jen hazardéři silní v kramflecích - tak jako Básníci. Jak dopadli?

Michaela Badinková a Pavel Kříž ve filmu Jak básníci neztrácejí naději (2003) | foto: © Pluto Film & Video

Mnohem lépe, než předvídaly nejtemnější představy, a jen o málo hůř, než slibovaly nejrůžovější naděje.

Film Jak básníci neztrácejí naději nezastírá, že jeho hrdinové zestárli, ale pořád jim dává šanci, aby aspoň v koutku duše zůstali kluky.

V souladu s jejich věkem mírně zvolnil tempo, což trochu vadí, ale také posunul humor k černější, skeptičtější a sušší poloze, což snímku svědčí.

Jak básníci neztrácejí naději

ČR, 120 min.

režie Dušan Klein,

hrají Pavel Kříž, Michaela Badinková, David Matásek, Tereza Brodská, Lukáš Vaculík

Hodnocení­: 60 %

Bude zajímavé srovnat jednu z raných verzí scénáře, která souběžně s premiérou vyjde knižně, se scénářem výsledným, prý „méně zlým“.

Ona smířlivá laskavost, k níž producenty vedla zřejmě věrnost tradiční náladě předchozích dílů, totiž pátým Básníkům už sedí o poznání méně.

Chtěl-li jejich autor Ladislav Pecháček přitvrdit, zdrsnět a zjízlivět, věděl, proč to dělá. Po čtyřicítce patří malomyslně morbidní žertování k věci, i kdyby byl člověk romantikem až za hrob - a tím lékař Štěpán v podání Pavla Kříže určitě je.

Nicméně autor, jenž pro Básníky zůstává zásadní oporou, hlavně do dialogů přece jen dostal jistou míru osvobozující zdravé skepse. A právě v těchto chvílích, kdy se Štěpán a jeho přítel Kendy alias David Matásek ocitnou znovu na začátku - sami dva, bez maminek, manželek a bez kariéry ve staromládenecké domácnosti - patří k nejsilnějším okamžikům filmu.

Recenze

Dva zavržení, kteří se drží na hladině šibeničním humorem s občasnými návraty k pubertální recesi, a jejich nesporně vyzrálí herci představují výtečnou kombinaci. Tam, kde se vůči zmaru staví smutný, drzý či groteskní smích, působí Básníci přirozeně, ať jde o přespání ve smrtelné posteli, o slogan pohřebního podnikatele v podání Pavla Zedníčka „Radost umírat“, o skvostnou etudu Josefa Somra s taškou plnou léků nebo o kostrbaté výroky pozůstalých po smutečním obřadu, kterými film v účelové, ale výstižné zkratce připomene postavy z minula.

Radost z těchto návratů je přímo úměrná radosti z herců. Vedle Somra, Zedníčka či Oldřicha Navrátila potěší především Jana Hlaváčová, která s požitkem ve vteřině „naskočí“ na vlnu své dryáčnické hrdinky a mezi potrhlými historkami vždy s rozkošnou vážností přeladí na dutý hlas důležité osoby v dispečinku záchranky. Na druhé straně jsou tu mondénní figurky, jež se vracejí čistě pro pořádek, jako Vendulka Evy Jeníčkové nebo Sylvie Lenky Kořínkové.

Básníci si vedou lépe než Nemocnice
Hlavní problém však nastává, jakmile film opustí své hrdiny Kendyho a Štěpána a počne mapovat dobu: volby, Číňan, konkurz na ředitele nemocnice, odcizenost vztahů kvůli podnikání, dotace. I tady si film sice vede lépe než seriál Nemocnice, vtip občas zasvítí - OOP není Organizace pro osvobození Palestiny, nýbrž na ochranu pacientů - jenže je to humor krátkodechý, vstřícný k poptávce doby, k anekdotám, které za pár let nikomu nic neřeknou. Popravdě řečeno, sponzorské reklamy, které v Básnících „hrají“, vadí méně: jsou poctivější a trvanlivější.

Přesto mají i pátí Básníci slušnou naději na přežití. Neztratili vkus ani jazykovou nápaditost typu hříčky o „holičích na holičkách a lékárnících na lékárničkách“. A hlavně dokazují, že před lety zvolili své hrdiny rozumně. Kříž coby panic recitující básničky prvním láskám i Kříž s posmutnělýma očima, který dnes stejnou metodu námluv zkouší se sebeironickým dovětkem „Ono to pořád funguje“, zosobňuje celistvý oblouk malé velké postavy, v Česku tak vděčné. Podobně jako Kendy, kdysi toužící po velkém filmovém umění, ani nedobyl svět medicíny, ale ani nezahořkl. Oba mají sílu začínat znovu, od střízlivějších snů k prostším cílům, a ještě se zasmát. Což je lepší happy end než ten, který se neprozrazuje.

ČTĚTE TAKÉ:
Čeká Šafránka domov důchodců?

  • Nejčtenější

Hudební kalendář 2019: Koncerty světových hvězd, které nesmíte prošvihnout

Rok 2019 zpříjemní hudebním fanouškům vystoupení řady hvězd. Přijede třeba Andrea Bocelli. Podívejte se na přehled...

RECENZE: Karel, já a ty nabízí defilé třicátníků, kteří nevědí, co chtějí

Bohdan Karásek říká svým pracím „bytové filmy“, což lze přeložit jako levné projekty na pomezí studentských a...

Odlišné názory dnes někteří označují za fake news, řekl Vašut v Rozstřelu

Ve čtvrtek do kin vstoupí snímek Jonáše Karáska, který na filmová plátna přináší největší vzpouru ve vězeňské historii...

Největším českým porevolučním hitem je Země vzdálená

Během tří dekád od pádu komunistického režimu vzniklo mnoho hitů, ale tím největším je podle mínění diváků hudební...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Hudba místo psychiatra. Korn představí v Praze album plné bolesti ze smrti

Do Prahy se vrátí po třech letech, tentokrát však s hodně temným materiálem. Američtí nu-metalisté Korn představí 30....

Premium

Tajemství zdraví je ukryto v mezilidských vztazích, tvrdí psycholog Ptáček

Jakým způsobem žijeme a přistupujeme ke svému okolí, máme vlastně z velké části předurčené. Ovlivnit nás může nejen...

Premium

Nikdo dodnes neví, kolik těch holek zůstalo zakopaných. Starosta Dubí vzpomíná

„Devadesátky“ a přelom tisíciletí byly v Dubí na Teplicku divoká léta. Řádili tu pasáci prostitutek a mafiáni. Město se...

Premium

Vémoly je mi líto. Bez něj bychom O2 arenu nevyprodali, říká šéf Oktagonu

Karlos Vémola a Attila Végh. První jmenovaný po dvou minutách padá v Oktagonu k zemi a píše tím další část příběhu,...

  • Další z rubriky

KOMENTÁŘ: Televizní oslavy sametu se sametovou chutí reklam na čokoládu

Od televizních oslav třicetiletí svobody by asi málokdo čekal zázraky, přesto se jich překvapivě pár urodilo.

Marhoulovo Nabarvené ptáče vyhrálo cenu na festivalu v Indii

Snímek Nabarvené ptáče režiséra Václava Marhoula přinesl svému tvůrci cenu za nejlepší režii na filmovém festivalu v...

VIDEO: Snad nehraju Havla jenom kvůli podobě, věří Viktor Dvořák

Poslední natáčecí den čeká tvůrce snímku Havel, ve kterém titulní roli ztvární čerstvý nositel divadelní ceny Thálie...

RECENZE: Rumuni pijí Coca-Colu, já jím banány, psal přes železnou oponu

Zatímco z většiny dokumentů o 17. listopadu hovoří celebrity, Karel Strachota hledá neznámé příběhy „zdola“. Po filmu...

Najdete na iDNES.cz