RECENZE Frankenweenie: Domácí mazlíček k pomilování

V příběhu chlapce a psa Frankenweenie zve Tim Burton do animované krajiny svého dětství. Je v ní tolik vtipu i něhy, že ani opakování nevadí.

Platí to pořád. Když chce umělec sdělit lidstvu velkolepé ideje, zpravidla svět otráví. Ale pokud si nadělí filmeček čistě pro vlastní radost, udělá ji i ostatním.

Godzilla v obýváku

Frankenweenie: Domácí mazlíček

70 %

USA, 87 min., 2012

režie Tim Burton

Kinobox: 69 %

IMDb: 6.9

Což přesně činí Frankenweenie - Domácí mazlíček, jak se jmenuje novinka Tima Burtona v české distribuci. Servíruje potěšení úsporné, čisté, jednoduché, neskonale něžné, vtipné i napínavé. Navíc je zdobí nadhledem mistra, jenž si už může dovolit návrat do krajiny svého dětství, aniž by tu jen sentimentálně pofňukával. I v předělávce svého krátkého filmu z roku 1984 si Burton pořád hraje - a přitom ví, že není jímavějšího a opravdovějšího citu než láska dítěte ke zvířeti. Tedy láska, která jde až za hrob a přes mrtvoly - doslova.

Frankenweenie

Od první chvíle, kdy rodinka se starosvětskými kouzelnými brýlemi tleská neuměle dusající godzille v synkově raném filmařském pokusu, se člověk rozkošnicky propadne do kouzla školních let. I s vědomím, že kouzelná se jeví až z odstupu věku, kdežto samotářský, přehlížený kluk, postrach učitele tělocviku, ožívá až doma, kde na něj čeká oddaný pes Sparky. A když svého jediného přítele ztratí, odhodlá se coby novodobý Frankenstein k pokusům na hraně fyziky a černé magie, aby jej zkusil vzkřísit. Jenže každý vynález se dá zneužít.

Myšlenka bez pouček

Na prostý příběh navěsil režisér tolik půvabných gagů, že by na ně ani pět recenzí nestačilo - kdyby se daly popsat slovy, což naštěstí nelze. Potkají se tu nevšední odborný výklad bouřky, sladké psí námluvy skrze díru v plotě, věštby z kočičího trusu, domácí horůrky ze staré půdy a to všechno udržuje pohromadě dokonalý styl, počínaje nápady s černobílým obrazem a konče hřbitovním křížem z kostí.
Nicméně labužnický zážitek Frankenweenie by byl ještě lepší, kdyby toho tolik nepřipomínal.

Z filmu Frankenweenie: Domácí mazlíček

Zejména Burtonovy předešlé filmy, protože přízraky ožívají už v Ukradených Vánocích z jeho produkce či v Mrtvé nevěstě, ale také konkurenční animovaný snímek Norman a duchové. Ve finále zase zamrzí zbytečně nahozená výhybka k obvyklé akční smršti. Ale přesto má Burton na kontě další rozkošnou hračku, do níž ukryl dokonce myšlenku - a bez pouček.