Příběh o partě herců, kteří se během natáčení válečného velkofilmu při výcviku v divočině octnou nic netušíce pod skutečnou palbou, totiž důsledně drží styl hry na hollywoodské zákulisí.
Takže první vteřiny přinesou reklamní upoutávky na smyšlené předchozí snímky hlavních aktérů: béčkového akčního hrdiny v podání Bena Stillera, zfetovaného komika z buranských frašek o pšoukajících tlouštících alias Jacka Blacka a hloubavého charakterního zástupce Velkého Umění, jejž Robert Downey jr. dokonale shazuje.
Sestřih pozvánek na fiktivní filmy přináší kouzelný předkrm, vyloženě smršť smíchu - a to včetně vynalézavého překladu, který při hledání českých obdob barvitých dialogů z profesního prostředí neváhal stvořit třeba společnost ČT2 Pictures. Některé žerty zase tlumočit nepotřebují - třeba další člen herecké party si říká Alpa Chino.
Obecně platí, že kdo je v kině poprvé v životě, baví se o padesát procent méně, neboť Tropická bouře coby „film ve filmu“ čerpá ten nejbáječnější smích právě z četných filmových odkazů, paralel a citací. Třeba znalci válečných dramat si vychutnají sbírku všech klišé žánru - od zpomaleného běhu přes krvavá střeva až po větu „Je mi zima...“.
Natáčení ve filmu drhne, takže producent - což je k nepoznání proměněný Tom Cruise v přesné studii cholerika s výrazivem z Městečka South Park - zuří. Proto herce čeká trénink v džungli, kde narazí na domorodé bojovníky; považují je však za součást přípravy, takže se drží scénáře i svých rolí, což přináší vtip originální, černý i lehce morbidní.
Díky zápletce nese Tropická bouře také prvky akční a ztřeštěné komedie, nicméně ty se nevyrovnají humoru, jenž tryská z trojité hry: aneb jak si herci hrají na hrající herce. Vedou totiž skvostně zásadní hovory o svém řemesle, třeba nakolik prožívat roli retardovaného, aby vynesla Oscara - ale právě k nim je třeba mít „nakoukanou“ klasiku od Rain Mana po Forresta Gumpa.
Plavovlasý černoch
Ačkoli typově i výrazově tvoří vyrovnaný tým, herecky se přece jen liší. Blackova postava je poněkud klaunsky omezená, Stiller místy překračuje míru stylizace a vrhá se do přímočaré parodie. Navíc - zřejmě ze své pozice režiséra a spoluscenáristy Tropické bouře - tlačí svého hrdinu do popředí, i když mu nelze upřít dva opravdu sladké okamžiky: souboj s pandou a domorodé divadlo, kde v souladu s oscarovými radami „ubere na demenci“.
Ale oba ještě převyšuje Downey jr., jenž si obzvláště vychutnává fakt, že jeho hrdina, plavovlasý Australan, hraje černošskou roli - a vžije se do ní včetně slovníku a gest tak přepjatě, až si skuteční černí herci zoufají, že jim dělá ostudu. Vedle Downeyho jr. si stejně mistrovské sólo dovolí ještě Cruise v taneční kreaci vítězného cynika.
Věcně vzato je Tropická bouře naprostá pitomost, ale mimořádně osvěžující zejména pro znalce filmů - a nejen pro ně. Do kina by se měli vypravit i čeští herci, aby viděli, jak to vypadá, když se hvězdy baví a dovádějí jako děti.
Řada slavných jmen přijala i několikavteřinové roličky, například v publiku při oscarovém ceremoniálu, na který tu nakonec také dojde. Ale hlavní radost čiší z přátelské nadsázky, s níž se Hollywood dívá sám na sebe; na banality, které už herec ani nevnímá, či zaručené recepty na úspěch. Jak tu říká kolega kolegovi: „Brečíš? Tak se zadělává na Oscara.“
