RECENZE Moje superbejvalka: Krvavá nevěsta řádí v ptákovině, co potěší

Na rovinu: bláznivá romantická komedie Moje superbejvalka je naprostá ptákovina. Přesto potěší.

Fotogalerie10

Uma Thurman - Moje Superbejvalka - Uma Thurman ve filmu Moje Superbejvalka (2006) | foto: Bontonfilm

Jde totiž o ptákovinu tak bezelstně čirou, že jiné ambice ani nepředstírá, a hlavně ji zdobí Uma Thurmanová. V roli dámské obdoby Supermana, spojující sílu svalů se slabostí zhrzené milenky, je tak dojemná, že ji kino vskutku upřímně lituje – a přitom se válí smíchy.

Zakyslá knihovnice

Uznávaný komediograf Ivan Reitman, režisér Krotitelů duchů či Dvojčat, zvolil látku dlouholetého scenáristy seriálu Simpsonovi Dona Payneho. Thurmanová, jejíž krvavá nevěsta-mstitelka z hitu Quentina Tarantina Kill Bill se stala legendou, tu vlastně znovu vyráží na cestu pomsty poté, co ji zradil milovaný muž.

Moje superbejvalka

60 %

USA, 2006, 96 min.

režie Ivan Reitman

hrají Uma Thurmanová, Luke Wilson, Anna Farisová

Kinobox: 53 %

IMDb: 5.2

Na rozdíl od tarantinovsky rafinované nadsázky se však Reitmanův příběh hlásí otevřeně k ryze oddechové komedii a hrdinka, jež ve filmu Kill Bill ovládla bojová umění, nyní své schopnosti ještě znásobila.

Prostá podstata smíchu tkví v tom, že se i obyčejná zavržená smrtelnice mění ve fúrii, natož dáma nadaná nadlidskými schopnostmi! Škoda, že jí autor nenapsal takových situací víc.

Superhrdinka G-Girl nastoluje zjevnou parafrázi i jemnou parodii Supermana – od meteoritu coby zdroje tajemné nadpřirozené síly až po zlosyna pod maskou vědce, který se jej zmocní.

Létající zachránkyně v přiléhavém úboru ovšem ukazuje jen jednu z tváří Thurmanové, tu svůdně akční; mnohem zábavnější je její „civilní“ podoba, kdy připomíná zakyslou okoralou knihovnici tajně žíznící po lásce jako z telenovely.

A když najde příhodný objekt, bohužel v podání taťkovsky nanicovatého Lukea Wilsona, vrhá se do vztahu rychle, věcně, vědecky a s náruživostí, jež láme postele a muže více děsí, nežli vzrušuje.

Smršť proti vánku
Citově vyprahlá domina, seschlá žárlivá hysterka s přepjatými výbuchy sentimentu i nenávisti, to je parketa, která Thurmanové vyloženě sedí. Nádherná žena se neváhá proměňovat ve škaredou ufňukanou chudinku se staropanenským vkusem nebo v rozčepýřenou lítici s projevy zastydlé puberty.

Chvíli si mazlivě pohrává s bičíkem „byl jsi zlobivý kluk“ a vzápětí vrhá do partnerova nevěrnického lože živého žraloka.

Ústřední pár samozřejmě tvůrci obklopili dalšími postavami či spíše tradičními modelovými typy komediálního žánru, k nimž patří veselý kamarád, půvabná kolegyně nebo tupý kulturista, jenž opatrně zjišťuje „to byl fór?“, než se zasměje.

Nicméně pár vtipných dialogů a vydařených akcí včetně pádu ze sochy Svobody by Mou superbejvalku drželo jen na poli průměru; co ji odlišuje, je pouze a právě herečka, jíž hranice scénáře nestačí. Jestli se obsah filmu podobá osvěžujícímu vánku, Thurmanová je smršť.