Kozí příběh, první český trojrozměrný film, vstoupí do tuzemských kin 16. října. | foto: Art and Animation Studio

RECENZE Kozí příběh: Animaci už umíme, lépe než příběh

  • 37
Do kin míří první český počítačově animovaný celovečerní film Kozí příběh – Pověsti staré Prahy. Vyrovná se Shrekům? Kupodivu technicky víc než autorsky.

Zjednodušeně pro technické laiky: Česko má svého Shreka. Slogan, že Kozí příběh – Pověsti staré Prahy zosobňuje „první český 3D animovaný celovečerní film“, totiž v podstatě značí, že i jeho trojrozměrné postavy vznikaly v počítači, nikoli pomocí loutek.

Kozí příběh - snímek z filmu

Navíc se místní unikát zrodil v nesrovnatelných podmínkách; opět zjednodušeně, ve studiu Art And Animation na něm pracovalo deset lidí pět let. Což je jiná káva než běžný český hraný film: měsíc natáčení, premiéra do roka a jdeme na další. Deset lidí pět let; to by si měl člověk opakovat, než hodí na Kozí příběh kamenem.

Kozí příběh

ČR, 2008, 80 min. režie Jan Tománek, mluví Matěj Hádek, Jiří Lábus, Mahulena Bočanová, Viktor Preiss
Hodnocení­: 60%

Tlustí zlosynové
Nicméně diváka to zajímat nemusí a nemá; zaplatí vstupenku a právem chce „shrekovskou“ kvalitu. Dostane ji? Tak z poloviny. Paradoxně se Kozí příběh nemusí stydět za to, co by se čekalo nejméně, tedy za technické parametry. Animace dopadla opravdu slušně, pokud v sále nesedí šťoura hlídající, jestli se ve větru vlní i ten poslední lísteček na posledním stromku v pozadí.

Není snad dokonalá ve všech detailech, ale má prostor i perspektivu a přitom bizarní stylizaci, jíž se okatě, až lehce nepůvodně hlásí k české loutkové škole od Jiřího Trnky po Jiřího Bartu.

Hudba zní mohutně v symfonických plochách, jak se na velkofilm sluší; úvodní znělka studia je variací na slavnou znělku Pixaru a právě tak žertík v závěrečných titulcích se hlásí ke zvyklostem animovaných bonusů. Zkrátka navenek vypadá Kozí příběh docela dolarově, ne jako haléřový šunt. Ale pokud už to v Česku někdo umí, o to větší škoda je, že si nedal stejnou práci se scénářem.

Postavy a herci

Kozí příběh - snímek z filmu

Kozí příběh - snímek z filmu

Kozí příběh - snímek z filmu

Kozí příběh - snímek z filmu

Kozí příběh - snímek z filmu

Kozí příběh - snímek z filmu

Kuba
Mluví: Matěj Hádek
Vesnický chasník, který se svou kozou hledá v Praze štěstí - kromě něj ovšem potká i Mácu. Zatímco Kuba poznává nástrahy velkoměsta, koza začíná žárlit.

Koza
Mluví: Jiří Lábus
Věrná, ale trochu prostořeká kamarádka. Je obětavá, ale má jednu „vadu“ - je čertovsky žárlivá a nesnese vedle Kuby nikoho jiného.

Máca
Mluví: Mahulena Bočanová
Života znalá městská holka s kyprými tvary se protlouká životem, jak to jde. Posluhuje u mistra Hanuše a jako každá správná žena má své tajemství.

Matěj
Mluví: Michal Dlouhý
Chudý student, který přichází do Prahy na studia, ale hra osudu ho zavede až do tajemného Faustova domu, kde se pro něho stane velkým lákadlem bohatství.

V poslední době schovávala česká animace pod pojem celovečerní film vesměs povídkové leporelo, ať už šlo o werichovské Fimfárum nebo hororové grotesky Jedné noci v jednom městě. Kozí příběh konečně slibuje jednolitost příběhu, ale neplní ji; postupně se rovněž rozklíží v duchu přídomku „Pověsti staré Prahy“, ačkoli z nich převážně využívá jen postavičky mimo děj a účel.

Vyprávění začne naučným komentářem o vládě Karla IV. a pohledem na dobové město stavebních výbojů i katastrof, které ve druhém plánu zkoušejí černý humor pro dospělé o „moderní bezpečnosti práce“. Kdyby se film držel téhle roviny cynického středověku, v níž se zmítá venkovský jeliman se svou uštěpačnou kozou, mohl by na soustředěnější ploše rozehrát víc zábavy.

Ale ke „kozí“ linii přibude ještě souběžný mravoličný osud studenta z Faustova domu, jehož nejslušnější chvilky přináší hororové strašení, a levná společenská satira o zlých boháčích v čele s tlustým knězem.

Mlácení prázdné slámy
I sem sice pronikne pár vtipů díky šéfovi žebráků, který ústy Petra Nárožného řeší daně, ale tvůrci je neumějí zakomponovat do děje a náležitě prodat, hlášky pohazují naslepo do prázdna. Totéž platí o zahozených obrazových detailech: oko v polévce, slípka s kraslicí či Asijci pod orlojem k dalším hrátkám přímo vybízejí.

Kozí příběh zaujal Hollywood

Je zřejmé, že tvůrci chodí do kina často a rádi. Kostlivci či přízraky se snaží o styl Tima Burtona, kat svou chůzí připomíná akčního hrdinu. Pobaví obchod s hřbitovními „Kristovými“ hřeby a vůbec morbidní nádech kolem hrdinovy lásky, shánčlivé dívky krev a mlíko, jež pořádá svému milému „peep show“ s jasným náznakem, že k panenskému neviňátku má daleko.

Vyvedli se konšelé, hlavně jejich intrikánské ševelení v čele s hlasem Viktora Preisse, a další světsky drsné drobnosti: oběť v kládě nebo šibeniční vrch. Ona samozřejmá, až bezděčná krutost doby účinkuje dobře, jenže ji srážejí konverzačně užvatlané, zbytečné dialogy: mlácení prázdné slámy.

Kozí „držkování“ snad pobaví děti, ale žertů pro dospělé – jako otázka klučíka kamenujícího odsouzenkyni „Dělám to správně, tati?“ – je tu pramálo a jen na okraj, mimo děj i charaktery. V tomhle ohledu mají zkrátka Shrekové náskok několika staletí.

Nicméně za průkopnictví si Kozí příběh vysloužil deset procent nad průměr – s podmínkou, že příště už bude scénář nade vše.