RECENZE: Jen tak si trochu písknout, a pak vystřelit, sdělují Kanáři

Krimithriller Kanáři, který má před vstupem do kin svou online premiéru, vychází z originální reality. Na Kanárských ostrovech, jmenovitě na ostrově La Gomera, se dorozumívají pomocí pískaného jazyka. Což je šifra přitažlivá pro zločince i policisty.

Praktické využití řeči připomínající hlasy se však dostane ke slovu jen krátce až ve finále, většinu času Corneliu Porumboiu, jeden z představitelů rumunské nové vlny, zasvětil hrátkám s prvky žánru noir. Navíc člení děj do kapitol věnovaných jednotlivým postavám, takže o sledu událostí ztrácí divák přehled.

Ve zkratce, Vlad Ivanov coby rozčarovaný policista s pokerovou tváří a skvostně smyslná Catrinel Marlonová v roli osudové krásky vymyslí plán, jak dostat z vězení mladíka, jenž ukryl peníze z prodeje drog. Do hry vstupují jak členové gangu, tak vyšetřovatelé a v neposlední řadě kriminalistova matka.

Hra je klíčovým principem zápletky, všichni něco předstírají, nikomu nelze věřit, s nikým se nedá soucítit, takže zážitek se omezuje na kouzlo antituristických nálad, na proplétání rumunštiny s angličtinou i španělštinou a samosebou na kurz pískané řeči, svádějící k soukromému pokusu doma – v kině by to nešlo.  

Kanáři

55 %

Scénář a režie Corneliu Porumboiu, hrají Vlad Ivanov, Catrinel Marlonová, Rodica Lazarová, Agustí Villaronga, Antonio Buíl

Noirové prvky lampiček, stínů a polostínů jsou zálibně vycizelované stejně jako hudba či vyloženě filmařské pocty, ať se v retrokině promítá starý western, na dívku ve sprše se chystá nůž nebo noční přestřelka najde kulisy v opuštěném filmovém studiu. Operní motivy pak navozují tóninu krvavějšího Tajemného hradu v Karpatech.

Ale i když rozuzlení celé akce drží Kanáři až do poslední chvíle pod pokličkou, může být divákovi vlastně lhostejné, kdo koho převezl, podobně jako dovětek s exotickou zahradní show už slouží čistě jenom pro efekt.