RECENZE: Jako malé děti, podmanivý film o tajemství ložnic

Americká krása zůstává neporažena. Nicméně drama Jako malé děti se oscarové legendě podobá obsahem odhalujícím tajemství ložnic.

Nabízí i podobnou žánrovou směsí smíchu, slz a strachu i účinek „malého velkého filmu“, který naděluje víc než dvě herecké oscarové šance.

Jako malé děti

80 %

USA, 2006, 130 minut.

režie Todd Field

hrají Kate Winsletová, Patrick Wilson, Jackie Earle Haley

Kinobox: 73 %

IMDb: 7.5

Přesto se však z předměstské galerky vyděluje několik tváří. V bytě plném panenek, hodin a hracích strojků hýčká stará paní svého syna „úchyla“, na nějž rodiče pořádají štvanici. Hraje ho Jackie Earle Haley, právem navržený na Oscara.

Na nočním stadionu se scházejí „tvrdí chlapi“ v čele se zhrzeným expolicistou Noaha Emmericha, aby si kromě fotbalu užili pocit síly v řadách domobrany střežící „úchyla“.

A na dětském hřišti, kde štěbetají Zoufalé manželky, trpí Kate Winsletová, rovněž čekatelka na Oscara, coby vyděděnec, neboť v pohrdavě soucitných očích matek je nemožná. A divná: vždyť jednou osloví záhadného tatínka na rodičovské dovolené, o němž ostatní dámy jen sní. Ona s dcerkou, on se synkem; zprvu je to hra, ale může přerůst v nebezpečné pouto.

Jí se manžel vyhýbá, jeho zase manželka z výšin své kariéry nevnímá; tak začne rozmarné, ještě nevinné, ale už dráždivé léto, kde děti slouží jako svědkové i alibi. Tam se i odehraje jedna z nejsilnějších scén filmu, zjevení „úchyla“ pod vodou, podobné směsi paniky, lynče a studu v Účastnících zájezdu.

Linka melodramatu, citových ran a ponížení se střídá s humorem. Nevtíravou tíseň však smích nezaplaší, jen poskytuje nadhled a milosrdný odklad bouřlivé noci, jejímž závěrem je očištění: na plátně i v podmaněném kině.