RECENZE: Cosi je ve vzduchu, jenže děti revoluce působí trochu otravně

Ve snímku Cosi je ve vzduchu se režisér a scenárista Olivier Assayas vrací k vlastnímu dospívání za dozvuku studentských nepokojů roku 1968. Mladí a neklidní v jeho pojetí jsou však překvapivě nezajímaví.

Cosi je ve vzduchu

Francie, 2012, 122 min., titulky

Režie: Olivier Assayas

Hrají: Clément Métayer, Lola Créton, Felix Armand

Hodnocení­: 40 %

K filmu, jenž loni brázdil festivaly a nyní doputoval do českých kin, jeho tvůrce poznamenal: "Je velmi těžké cítit nostalgii nad vlastním mládím. Já tehdy zažíval pocit zmaru." A způsob, jak se svou zkušeností režisér naložil, pojmenoval v přesné zkratce filmový fanoušek ze Švédska: "Je to francouzský film, tím je řečeno vše. Obsahuje totiž všechny stereotypy: klišé vztahů, kavárny, cigarety, croissanty, malování. Hodně malování." Assayas svou vlastní minulost promítá do postavy středoškoláka, jenž je "stejný, přesto jiný".

Účastní se anarchistických bouří, v nichž se studenti spojují s radikální politickou levicí, čte o Maovi, roznáší letáky, lepí plakáty, ale vedle kolektivních akcí má vlastní zájmy. Jednak tvůrčí ambice - maluje a chce točit filmy, jednak ženy - svou první lásku, umělkyni, vymění po jejím odjezdu za revolucionářku. Dvě dívky symbolizují hrdinovo dilema obecně, neboť při boření všeho "starého" včetně masové kultury, jíž pohrdá, nenachází v novém řádu i nové výrazové prostředky.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Proletariát by nerozuměl

Paradoxně je nenašel ani Assayas. Mohl zvolit laskavý nadhled či hořkou ironii, místo toho však odvěkou deziluzi dětí revoluce sleduje tak popisně a nezaujatě, až záměrnou civilnost utopí v nezáměrné nudě. Potomci smetánky kradou rodičům z kapes peníze, schůzují, řeční, demonstrují, zapalují; pak vyrazí za soudruhy dělníky do Itálie, kde potkávají další vrstevníky meditující o Trockém, kulturní revoluci nebo cestě do Nepálu. Až v půli filmu zazní klíčový dialog. "Neměly by mít revoluční filmy i revoluční jazyk?" ptá se hrdina na aktivistické projekci. "Proletariát by jim nerozuměl," uslyší, načež namítne: "Ale tyhle jsou nudné!"

A stejně otravně působí i snímek Cosi je ve vzduchu. Znázorňuje bezcílnost, těkání a tápání tak věrně, že sám uspává. Hrdina se sice chce lišit, leč také zírá z plátna jako boží umučení; vůbec všichni jsou podle téže šablony krásní, dychtiví, naivní, čistí a divákovi hluboce lhostejní. Jen jeden okamžik ještě historku oživí: když se mladík hádá s otcem o literární kvality Maigreta, načež sám přičichne ke komerční práci. Assayasův tatínek Jacques Rémy totiž opravdu psával scénáře podle Simenonových detektivek, dobovou sérii s Jeanem Richardem v roli komisaře. Pro rozhněvané mladé muže znamená televizní krimi nutně umělecký poklesek - ale možná by dnes Assayas vzal opovrhovaným Maigretem rád zavděk. O znaveném publiku režisérova snímku nemluvě.