Kdo pod názvem Byl lásky čas hledá klasickou romanci, nedočká se. V poslední epizodě Nevinných lží, která premiérový cyklus samostatných příběhů na společné téma v neděli na ČT1 uzavře, půjde o jiný druh citu.
Popelka a princezna
Osud matky dvou znesvářených dcer svedl dohromady tři silné vyrovnané hráčky. Iva Janžurová, Veronika Freimanová a Dagmar Havlová si své role vychutnávají a s požitkem je vedou až k černé grotesce, byť podle očekávání vrcholící pozdním usmířením.
Byl lásky časZ cyklu Nevinné lži Hrají: Dagmar Havlová, Iva Janžurová, Veronika Freimanová, Tomáš Hanák, Ondřej Vetchý: ČT1, skryté titulky, HD, 75 min. |
Postava Freimanové je dcerou pro dny všední, hrdinka Havlové pro chvíle sváteční. První, rozvedená a bezdětná, sama o matku pečuje v rozpadající se vile; druhá, provdaná za muže, kterého její sestra kdysi milovala a zradu dodnes neodpustila, přijíždí jednou začas coby pěstěná dáma ověšená dárky.
Popelka versus princezna, zdá se, ale za vnější fasádou může být leccos jinak.
Kdesi v pozadí stojí muži Tomáš Hanák a Ondřej Vetchý, ovšem spíše do počtu. Modelová rodinná situace má čistě ženské ladění, od scenáristky přes režisérku až po hvězdné trio před kamerou.
Společně se vyhýbají sentimentu, nejprve sázkou na věcné domácké rituály se žolíky a seriálem Dr. House, hlavně však pamětnickým výletem s matkou odkázanou po mrtvici jen na vozík a tiché mručení. Stařenka zabarikádovaná taškami v autě, vláčená po schodech zmatenými účastníky šachového přeboru, trestaná nenáviděnou zmrzlinou, bezmocně přihlížející hádce dcer, srkající koňak slámkou i zapomenutá v lesní vánici, to jsou situace hodné crazy komedie.
Bohužel krkolomné finále plné náhlých nelogických skoků dojem dost pokazí a facku na pohřbu, která sedne jako ulitá, zbytečně překlenou tklivé dodatečné vysvětlivky.
Byl lásky čas |
V rámci celého cyklu představuje Byl lásky čas asi dramaturgicky nejrozkolísanější díl, ale pořád velmi slušnou řemeslnou práci, která na veřejnoprávní obrazovku patří. Dá se tedy říci, že Nevinné lži obstály. Nenesly už v sobě okamžik naprostého zjevení moderní televizní dramatiky jako jejich předchůdkyně Soukromé pasti, ale nebudily ani rozpaky, ani stud, natož paniku jako některé kousky Kavčích hor z předešlé éry.
Ano, mezi jednotlivými epizodami existovaly rozdíly, mírné výkyvy se našly i uvnitř některých povídek, ale vyložený nevkus nebo průšvih se nekonal. Pouze recyklovanou umělohmotnou Hvězdičku si mohli tvůrci nechat od cesty.
Zkouška odvahy
Pokud se však zrovna nevítězilo, byly to takzvané čestné prohry; navíc výhry tvořily většinu. Nic se záměrně neodbylo, neošidilo, nehrálo na levnou notu. A právě ona vysněná facka, která v posledním dílu po letech čekání tak přiléhavě mlaskne do důstojného ticha smuteční síně, symbolizuje podobně jako "případ lesby" zařazený na Velikonoce jistý druh odvahy.
Dagmar Havlová v Nevinných lžích
Kdo jiný si může dovolit porušovat konvence než Česká televize - pokud k tomu má pádný důvod. Nevinné lži si opodstatnění našly a zatím nesměle to zkusily.
Jenže také své zhruba milionové publikum namlsaly a nyní ho vystavují dalšímu čekání vystlanému reprízami z jiných časů.
