RECENZE: Samková, teď Adamczyková. Proč vyhrává rozesmátá Efka

Coby režijní debut kameramana Markuse Kruga si dokument Efka: Nejrychlejší holka ve vesmíru získává body za zručné řemeslo, ale hlavní zásluhu na chytlavé podívané nese nakažlivě bezprostřední aktérka, světová snowboardcrossařka Eva Samková, nyní Adamczyková.

Premiérový časosběrný snímek vyrobený pro platformu Voyo sleduje zejména období od prosince 2021, kdy si Eva Samková zranila oba kotníky, takže musela vynechat olympiádu v Pekingu. Navzdory skeptickým prognózám se na závodní dráhu vrátila a patnáct měsíců po úrazu se znovu stala světovou šampionkou.

Režisér vede diváka vpřed i zpět po časové ose osudů „Efky“, jak jí říkají, po křivce efektní, i když občas lehce manýristické. Skoky v čase mu umožňují i skoky v tematice, od čistě sportovní po osobní, od radostného dětství po ztrátu rodičů, kdy zůstala jenom s mladší sestrou, a také nenucené mapování vztahu „s mým klukem Márou“, hercem Markem Adamczykem, který za ní přijel na rehabilitaci do Rakouska a posléze se stal jejím manželem.

Především však dokument Efka: nejrychlejší holka ve vesmíru mezi řádky vysvětluje, proč vlastně Adamczyková vyhrává. I když ji po úvodním sestřihu triumfů zastihne kamera v nemocničním „andělíčku“, nežádá ohleduplnost, natož soucit, a nehroutí se. „Furt je to jen olympiáda,“ prohodí o ztracené pekingské šanci.

Její zralá, střízlivá životní filozofie spolu s buldočí vůlí a věčně rozesmátou tváří představují nejlepší recept na úspěch, podmíněný i rozumnou výchovou. Zazní tu, že „rodiče byli taky veselí“ a že dcery nenutili do závodnického drilu, ale umožnili jim, ať si zkusí všechno, od sportů po hudební nástroje, „abychom si pak mohly vybrat“.

Efka si vybrala brzy, první snowboard z půjčovny už nesundala, rovnou jí ho museli odkoupit. Bohatý domácí archiv fotografií a domácího videa nepotřebuje k záběrům sehrané rodiny žádný komentář.

O to silněji pak vyzní, když Adamczyková líčí podrobně a otevřeně otcovo umírání; u popisu maminčiny smrti už si slzy vyžádají odmlku, ale přestávku odmítne: „Jen si člověk najednou připadá sám.“

Efka: Nejrychlejší holka ve vesmíru

70 %

Režie Markus Krug

Podstatnou roli však v dokumentu hraje také hrdinčina profesní „rodina“ včetně trenéra, který po jejím zranění přiznává: „Upřímně? Podle mě už závodit nebude.“ Ovšem záběry z náročné rehabilitace, kdy pacientka vyzařuje pozitivní energii a fyzickou dřinu přijímá jako by mimochodem, skoro coby hru, napoví i nezasvěceným, co následovalo.

Nejistota Efky se týká docela jiných věcí: mediálního mumraje, který se kolem ní rozpoutal po zlaté medaili v Soči. Přesněji než sama sportovkyně to vystihuje její manžel: „Chtěli po ní personu vítězky, kterou si ještě nevytvořila.“ A pravda je, že výmluvný sestřih kolovrátkových, více či méně omezených otázek novinářů dává Adamczykové tak jasně zapravdu, že už je zbytečné klišé ptát se jí, jestli se lépe cítí u svých milovaných koní než na tiskovce.

Zajímavou položku snímku tvoří alchymie závodů, zábavnou pak svérázný jazyk včetně „kaskošů“ neboli kaskadérů, nicméně nejzábavnější zůstává Eva Adamczyková sama.

Je léčivě normální ve svých postojích i výrocích: na rozdíl od jiných generačních druhů takříkajíc „neřeší“, neprovozuje bolestínskou sebeanalýzu a svůj zdravý přístup k životu, jenž ji předurčuje k vítězství, přenáší blahodárně i na diváka.

Trailery

Sledovat další díly na iDNES.tv