V úvodu sypou otcův popel do moře a pak se Ester vyznává, že by chtěla vědět víc, takže se ponoří do vzpomínek rodiny i přátel, do hromady starých fotografií, nekrologů, amatérských filmových záznamů ve stylu dnešního home videa. A také do tatínkových kaligrafických děl.
Ovšem jedna věc je blízkého člověka lépe poznat, druhá věc pak své poznání zprostředkovat jiným. Co tedy z dokumentu Dvě deci tuše překročilo čistě domáckou podobu soukromého alba?
Právě Geislerovy partnerky hovoří asi nejvěcněji a nejpoctivěji.
