RECENZE: Randall a Hopkirk, kteří původně stáli proti sobě. To je Duch

Má dvě přednosti, humor a původnost. Krimiseriál Duch, který začne v sobotu na Primě, totiž nevznikl podle zahraniční licence, byť svůj klíčový motiv si vypůjčil od Britů.

Fotogalerie4

Predrag Bjelac při natáčení seriálu Duch (2022) | foto: TV Prima

Konkrétně od hitu konce 60. let, seriálu Randall a Hopkirk, v němž soukromý detektiv a jeho zemřelý, pro všechny ostatní neviditelný společník řeší různé zločiny, včetně kolegovy náhlé smrti.

Tvůrci Ducha sice výchozí nápad zachovali, dali mu však jiné proporce. Síly při vyšetřování kriminálních případů totiž nespojí přátelé, nýbrž naopak protivníci: neobratný policista, který svůj první přesun z kanceláře do přímé akce zpacká, a šéf balkánské mafie, jenž při ní přijde o život za záhadných okolností, jež chce posmrtně odhalit.

Záminka, proč protřelý gangster pomáhá novicovi zákona, je sice křehká, více však vadí, že - alespoň v prvních dvou dílech - spadají kauzy do nudné sféry organizovaného zločinu. Což je ovšem daň za volbu duchařského poradce, jenž může dávat zasvěcené pokyny pouze a právě v dané oblasti.

Současně však Duch své limity vykupuje humorem, jaký se logicky nabízí, když je Štěpán Benoni coby vysmívaný ňouma postrkován ke kariéře bystrozrakého pátrače zkušeným praktikem, jemuž Predrag Bjelac vtiskuje pobavený šarm darebáka.

Duchařská nadsázka spolu s ojedinělým typem hrdinského tandemu dokáže malé zázraky. Člověk odpustí, že už zase je na scéně drsná vyšetřovatelka v elitní jednotce - hraje ji Marta Dancingerová, že se znovu mezi policisty skrývá zrádce, že se opět zásahové komando vrhá do opuštěné tovární haly.

Duch

55 %

Režie Peter Bebjak, Róbert Šveda, hrají Štěpán Benoni, Predrag Bjelac, Marta Dancingerová, Pavel Batěk, Pavel Nečas

Kinobox: 67 %

Hůř už se divák přenáší přes bezmála parodické typy padoušských poskoků a zejména pak přes vousaté šablony ve stylu váženého poslance namočeného do černých obchodů.

Na druhé straně Peter Bebjak, režisér Specialistů, Mordparty, ale i Devadesátek či Případů 1. oddělení má dost zkušeností na to, aby akční scény nevypadaly lacině. Hned úvodní střet při čekání na posily se odehrává takřka v reálném čase, na české zvyklosti je poměrně dost krvavý a policisté z něj nevyjdou zrovna jako bezchybní profesionálové.

Ačkoliv argumenty pro a proti vycházejí zhruba půl na půl, nakonec při hodnocení vyhrává velice opatrný optimismus. Přinejmenším proto, že k Duchovi nepotřeboval česko-slovenský tým nákup cizí předlohy, jak bývá v žánru krimi zvykem.