Hvězdnou sestavu doplňují ještě Colin Firth coby hrdinčin zdánlivě oddaný manžel a Mark Strong hrající jejího zdánlivě starostlivého psychiatra. Žena trpící ztrátou paměti je ve své osamělosti na oba muže odkázána, přestože tuší, že jí po celou dobu lže buď jeden, nebo druhý, případně oba. A postupně si skládá útržky své minulosti, které si pokaždé před spaním tajně nahrává „do zásoby“ s vědomím, že ráno se probudí opět bez vzpomínek.
Začínat den co den znovu od nuly je únavné pro hrdinku i její okolí, ale také pro diváka. Ztrátu paměti navíc zpracovali filmaři už mnohokrát, v traumatické verzi na způsob Agenta bez minulosti i romantické jako v milostné komedii 50x a stále poprvé.
Vedle nich přináší snímek, jejž natočil Rowan Joffé, syn zatím slavnějšího tvůrce Mise a Vražedných polí Rolanda Joffého, pouze prostřední detektivní melodrama.
Kidmanová sice uplatňuje svou pohlednou nahotu, ale vyděšený výraz na půvabné tváři nasazuje po celou dobu stejně. Neustále zmatená, nedůvěřivá a zhroucená kráska, za okny věčně tma a liják - opravdu se víc nedá vymyslet?
Z filmové koprodukce Spojených států s Velkou Británií, Francií a Švédskem se zkrátka klube spíše typicky evropský položánr: samá atmosféra, samý šerosvit, tu hrdinku vyděsí zvuky, tu hrůzné sny, ale „maso“ čili podstata příběhu stojí stranou.
Na pravověrný thriller je film Dřív než půjdu spát až příliš uvzlykaný, všichni herci mají neustále zvlhlé oči a mezi slzami se postava Kidmanové probíjí krůček za krůčkem, střípek po střípku k pravdě o svém životě. Opravdu ji někdo chtěl zabít? Skutečně měla syna a kamarádku? Kam se poděli?
A divák se přistihne, že je mu to vlastně dost jedno.