RECENZE: Země se zastavila už před lety. A nový film ji neroztočil

Dospělá, moderní, první skutečně důležitá sci-fi poválečné éry. To píší encyklopedie o filmu Den, kdy se zastavila Země. Pohříchu o tom z roku 1951, nikoli o jeho nové stejnojmenné verzi, která právě vstupuje do kin.

Tehdy, před více než půl stoletím, dokázal režisér Robert Wise, že alespoň filmový svět se opravdu na okamžik zastavil. Jeho následovník Scott Derrickson už to nezopakuje, třebaže měl k dispozici vyspělejší trikové technologie a hvězdné herecké duo Keanu Reeves – Jennifer Connelly v hlavních rolích.

Den, kdy se zastavila Země

60 %

USA, režie Scott Derrickson, hrají Keanu Reeves, Jennifer Connelly, John Cleese, titulky, 103 minut.

Nemá smysl srovnávat podrobně premiérový titul s klasikou, kterou dnes znají jen skalní fanoušci žánru. Ve zkratce novinka doplácí na tři změny. Původní film vyprávěl z pohledu mimozemšťana, nynější staví do popředí modelovou postavu vědkyně, s níž se sblíží. V první verzi chtěl návštěvník od lidstva mír, teď se jeho poselství týká módní ekologické hrozby. A co bylo tehdy novátorské na obrazech vesmírné invaze, nyní už zevšednělo v nesčetných variacích velkofilmů i "béček".

Den, kdy se zastavila Země (2008)

Čekalo by se, že staronový příběh prodají nevídané triky. Jenže už od první scény, kdy se zarostlý Keanu Reeves souká vánicí indických hor ze stanu do jeskyně se záhadnou zářící koulí, působí efekty ateliérově. A pokud se nedá uvěřit ani pravosti sněhu, je to na pováženou.

Navíc se opakuje ustálený hollywoodský model katastrofických filmů, kdy tajné komando sveze na tajné místo partu vědců jako sedm statečných a v zájmu národní bezpečnosti je žádá, ať něco vymyslí, protože k Zemi se cosi blíží, sestřelit to nejde a za hodinku to spadne na Manhattan mezi zírající lid, kde získá ráz studiové pohádky i bloudění mlhou ve křoví. Co se hrozeb týče, první zbraň vetřelců představuje obrovitý kříženec golema a oscarové sošky, druhou nálet ocelových kobylek – prvky vesměs odvozené.

Den, kdy se zastavila Země (1951)

Film drží nad vodou jen původní nápad, chirurgická operace se stopou humoru, letadla mezi mrakodrapy a němohra Reevese s vědcem alias Johnem Cleesem nad vzorci. Jinak je to typ snímku, kde hrdinové za sklem laboratoří debatují či sledují televizi, herecky slabota a Reevesovo kouzlo neúčinkuje, ani když se pohybuje a la Matrix.

Směs mystiky vyráběné přemírou umělých světelných paprsků, okoukané akce a metod Uprchlíka ještě završí slzavě kazatelské finále. Zkrátka zážitek na jedno použití; vidět se dá, ale chtělo by to silnější filmařinu, aby otřesený divák pádil domů třídit odpad.