RECENZE: Proč oheň? Já spím v autě. Otce a syna dělí i spojí bizarní Dálava

Rodinný cestopis Martina Marečka Dálava patří k nejlepším dokumentům roku, třebaže zůstává ve stínu životopisných portrétů Miloše Formana či Jiřího Suchého. Představuje však docela jinou, pozorovatelskou disciplínu, kterou jistí dva pilíře: důvěra a náhoda.

Trailery

Sledovat další díly na iDNES.tv

Skoro tři tisíce kilometrů z Brna, kde žijí, musí otec se synem urazit do ruského Divějeva za druhou polovinou bývalé rodiny, chlapcovou matkou a sestrou. Proč se čtveřice rozdělila, vychází najevo postupně ze zpovědi, kterou otec sepisuje pro dcerku, ale vlastně to není podstatné. Jednak jde pouze o jeden úhel pohledu, jednak film dokonale naplňuje úsloví, že cesta je důležitější než cíl. Dálava totiž leží i mezi přerostlým romantikem a zarytým puberťákem, jejichž až překvapivě zábavné i napínavé putování se vyvíjí od války v náznak souznění.

Svým způsobem jsou na zabití oba: otec až dráždivě činorodý, syn naopak okázale trpný, otec s úmornou snahou o bezobsažnou konverzaci, syn se sluchátky, které sundá z uší, jen aby utrousil: „Co jsi říkal? To přece vím, vím, vím!“

Zatímco tatínek vystupuje jako poslední hippie východní Evropy, jeho potomek se otráveně klátí pro dříví – „Já oheň nepotřebuju, spím v autě“ a na rodičovo nadšení – „Koukej, mraveniště!“ reaguje pouze výmluvně ironickým „Super“.

Nemalý díl bizarnosti přidají ruské kulisy, ale hlavně nečekané okolnosti příjezdu do místa určení, kde se žánr road movie mění v mysteriózní detektivku a dojemně zmatení hrdinové v amatérské pátrače. Vůkol to vypadá jako sektářská apokalypsa a uprostřed přízračného procesí se dvojice s přenosnou stoličkou vyjímá neskonale groteskně.

Dálava

70 %

Česko, 2019, 76 min

Režie: Martin Mareček

Scénář: Martin Mareček, Tomáš Bojar

Kamera: Jiří Málek

Streamovací služby: Max (CZ zvuk)

Kinobox: 71 %

Ruší jen dva drobné otazníky: zda se některé vtipné situace neinscenovaly a jestli verze „rozděleni vírou“ nebyla jen vedlejší záminkou rozchodu rodičů. Ostatně mladík to shrne věcně: „Mně bylo jedno, s kým zůstanu, hlavně jsem chtěl být v Česku, ne v tomhle Zapadákově.“