RECENZE: Colette má vůči Lustigovi dluh, vytržené citace nestačí

Romanci z koncentračního tábora, která ve čtvrtek vstupuje do kin, kraluje přirozený Jiří Mádl, naopak ubližuje strojený rámec setkání po letech.

Voskovec a Werich prý nejdřív napsali píseň a teprve pak vymýšleli "něco před ni a něco po ní". Kdyby film Colette "něco před a něco po", tedy setkání hrdinů po letech, rázně vystřihl, získal by na síle.

Právě přilepený rámec totiž okamžitě kazí dojem, i proto, že v postsynchronech dosazuje české hlasy tak toporně, až tahá za uši. Přitom výzva "Vyprávěj", která padne na rodinné sešlosti s klíčovým hostem, má snad jediný účel - dát divákům jistotu, kdo přežil, než začne vlastní příběh z válečných let.

Známé, ale působivé

Colette, kterou do knihy uvedl Arnošt Lustig a do filmu režisér Milan Cieslar, přijde do lágru s židovským transportem krátce po mladíkovi v podání Jiřího Mádla. Na první pohled ho oslní stejně jako německého velitele, což však divák vyčte spíš z výrazu obou mužů než z tváře francouzské herečky Clémence Thioly.

Colette

50 %

ČR/Slovensko/Nizozemsko/, 2013, 125 min.

režie: Milan Cieslar

hrají: Clémence Thioly, Jiří Mádl, Ondřej Vetchý, Petr Vaněk, Michal Dlouhý

Načež odstartuje předvídatelný, ale stále působivý obraz soukromého ráje uprostřed pekla, schůzek ukradených navzdory riziku, kradmo pašovaných drobností držících jednoho či druhého při životě - a solidarity ostatních vězňů, jako by i jim láska dodávala sílu.

V těle i v duši

Nejúčinnější jsou nejvšednější výjevy každodenní mašinerie, kdy může smrt udeřit odkudkoli; stačí klopýtnutí, slůvko, souhra náhod. Mádl proplouvá vypjatou náladou filmu s darem přirozenosti, který jiným schází.

On-line rozhovor s Jiřím Mádlem

"Bohužel nám stačí málo"

Naopak nejslabší okamžiky nastávají, když snímek sahá po lyrice. Citace z knihy nelze mechanicky vytrhnout, vložit do úst postavám a doprovodit letem ptáků. "Cítím tě v těle i v duši": co mělo křehkost intimní poezie, zní náhle strojeně, uměle, nepatřičně. Tím se dluh Lustigovi nesplácí.

Obraz místa hrůzy, již otupená mysl míjí s jediným cílem - přežít, má i v Colette věčnou naléhavost. Ale jen koncentrační tábor opustí a ponoří se do vzpomínkových vysvětlivek pravých hodnot, spadne film o deset procent. Úplně zbytečně.