RECENZE: Jaký je Casanova? Přiměřeně nijaký

Nazvat film prostě Casanova je hezká vějička. Ale člověk by měl vědět, na kterého Casanovu vlastně jde.

Natalie Dormerová ve filmu Casanova | foto: Falcon

Nejnovější příběh totiž nemá nic společného se stejnojmenným životopisem Federika Felliniho, ani s prvním snímkem toho jména z roku 1918, ani s četnými televizními verzemi včetně německé, jež Casanovu sleduje ve vězení.

Ale hlavně má pramálo společného se skutečností: filozof Giacomo Casanova se tu mění jen v tuctového, nadto polepšení schopného milovníka, jehož erotické výboje může bez újmy sledovat i desetileté dítě.

Režisér Lasse Hallström, kterému sedí látky s nádechem mysteria jako Čokoláda či Ostrovní zprávy, zkrátka dostal od nepříliš zkušených scenáristů příběh, který kolem jména Casanova buduje ornamentální obraz Benátek, karnevalu, masek, gondol a hlavně poctu divadlu, přesněji řečeno komediantství.

Protivníka lidské svobodomyslnosti tu představuje církev, která teprve s nástupem výtečného Jeremyho Ironse začne působit nebezpečně, protihráčku hlavního hrdiny zase emancipovaná kráska, která zlobí inkvizici snad ještě víc než sám Casanova, svůdce jeptišek ve velkém.

Casanova

USA, 2005, 108 minut

Režie Lasse Hallström

Hrají Heath Ledger, Sienna Millerová, Jeremy Irons

Hodnocení­: 50 %

Ale i když na obzoru hrozí šibenice, film se drží v poloze nezávazné hříčky. Trochu si hraje na jednu velkou postel a la Dekameron, hodně na motivy pána a sluhy z komedií dell’arte, místy na Černého tulipána ve stylu „šermuje celá rodina“ a taky na Zamilovaného Shakespeara, ovšem zdaleka ne tak duchaplného.

Zápletku tvoří milostný mnohoúhelník, převleky a záměny osob či spíše ustálených typů, k nimž patří tupý tlouštík, žádostivá vdova, říčná panna či učenlivý panic, to vše za zvuků galantní dvorské hudby.

Heath Ledger v titulní roli není démonický, prostě jen pohledný mladík, a herecky vedle Zkrocené hory působí vybledle. Salonní švihák ho zřejmě nebaví, i když - která z žen by se s ním a číší vína nechtěla vznášet v balonu nad Benátkami?

A třebaže leccos zachrání mile klukovská pointa, na rozdíl od Hallströmových děl mistrovské uměřenosti je Casanova jen jaksi přiměřený. Přiměřeně zábavný, přiměřeně romantický, přiměřeně nijaký.