RECENZE: Z dámy v trosku. Narozeninová role pro Jiřinu Bohdalovou

Film Každý milion dobrý se vzpírá běžným hodnotícím kritériím. Připomíná příležitostný tisk nebo hereckou benefici, vznikl totiž jako dar Jiřině Bohdalové k 85. narozeninám, které slaví 3. května.

Hlavní trio hrdinů filmu Každý milion dobrý | foto: Yan Renelt

Dramaturgickou úvahu nedělní premiéry ČT lze racionálně odvodit. Role k jubileu by měla zaručit jistou důstojnost, tudíž se spíš než komedie hodí psychodrama, navíc splňující hereččin dávný sen ztvárnit duševně zdravou postavu zavřenou neprávem do blázince.

Tak vznikl autorský příběh režiséra Zdeňka Zelenky, stylizovaný od spisovného jazyka až po salónní rituály do ryze starosvětské tóniny, vymykající se moderní vlně televizní tvorby, ale odpovídající hrdinčině věku i prostředí.

Bohdalová hraje miliardářku, která svůj racionální vztah k rodinnému majetku změní po autonehodě. Zatímco snacha v podání Tatiany Vilhelmové, jejíž postupně naleptávaná přetvářka zařizuje vzácné okamžiky smíchu, už muži našeptává, co podniknou s dědictvím, tchyně se otřepe, nastolí nový životní styl včetně povelu „koňak do ložnice!“ a začne konat dobro. Jak ji blízcí zastaví, než vše rozdá? Zkusí ji prohlásit za nesvéprávnou.

Způsob, jímž vyprávění postupuje, občas klopýtá o dvě překážky. Jednak o nepravděpodobné až přemrštěné situace, kam patří vpád policejní jednotky v kuklách, jednak o čítankové morality vtělené do postavy vozíčkářky či do výroků typu „někdy je lepší být chudý“.

Nicméně ve chvíli, kdy se dostane do obrátek čistě soukromá rodinná válka a přesný Ondřej Vetchý coby váhavý střelec rozpolcený mezi maminkou a manželkou si cholericky vylévá zlost na vlastním synovi, vystupuje Každý milion dobrý z limitů modelového dramatu.

Každý milion dobrý

60 %

Scénář a režie Zdeněk Zelenka, hrají Jiřina Bohdalová, Ondřej Vetchý, Viktor Preiss

A v tom okamžiku také poskytuje Bohdalové slíbený dar proměny, kdy po výbuchu zdravého vzteku skončí na lůžku psychiatrie docela jiná žena: ze sebevědomé pěstěné dámy se rázem změní v trosku, zlomenou stařenu, kterou více než její bezmoc drtí vědomí, kdo ji zradil.

Vysněné téma, jak snadné je dostat se do blázince a jak těžké zase ven, by potřebovalo místy popohnat, zlehčit a ubrat na kazatelské doslovnosti. Nicméně jako herecká pocta obstojí. Protože němé pohrdání v pohledu matky na zahanbeného syna dávkuje Bohdalová opravdu mistrovsky.

Byli jsme na natáčení jedné ze scén:

21. září 2015