RECENZE: Moderní Angelika se protahuje jak modelka při focení

Nová verze dobrodružné romance o Angelice se silně nepovedla. Její jediný přínos pocítilo Česko, kde štáb utratil nemalé peníze. Remake dávné legendy, která ve čtvrtek vstupuje do našich kin, totiž působí, jako by ji postihla nákaza dvojího českého moru: vztahových seriálů a skanzenových pohádek.

Kdysi český film se závistí pošilhával po uvolněném šarmu francouzských "rytíren", ve kterých ztepilí kavalíři s kordem v ruce takřka tančili a krásky rafinovaně poodkrývaly krajky nad hlubokými výstřihy. Angelika teď mění role.

Ale nemohl to způsobit pouze dabing a fakt, že se z velké části točilo na zdejší půdě s domácím komparzem. Hlavní díl viny nese zjevně Ariel Zeitoun, francouzský režisér a scenárista původem z Tuniska, podle výsledku soudě člověk naprosto nemúzický. Kostýmní romantiku zbavil i povrchní líbivosti, kouzla, chuti, vůně, tajemství; jedinou záhadou zůstává, proč se vůbec Angelika točila znovu.

Až moc jizev

Zápletka se nemění, ale provedení, ač ani původní série rozhodně nebourala dějiny kinematografie, děsivě upadá. Od první chvíle čiší z plátna telenovelové herectví. Nora Arnezederová v titulní roli je sice pohledná, ale když má vyjádřit touhu, protahuje se jako modelka u focení spodního prádla a při milostných scénách člověk váhá, jestli má orgasmus, nebo škytavku.

Gérard Lanvin coby hrabě de Peyrac sice hrát umí, ale maskéři ho zjizvili tak mohutně, že skoro ztrácí vlastní výraz. Postarší Nicolas, kterému chce hrdinka původně odevzdat své panenství, těžko dívčí srdce rozbuší, a David Kross coby král někde ztratil své chlapecké charizma z Předčítače.

Ovšem herci nemohou za bezobsažné dialogy, někdy tak bezděčně a dutě naivistické, až hraničí s parodií. Hrabě žebronící opakovaně o vyznání Angeličiny lásky vzbuzuje  útrpnost místo žádostivosti, navíc si nemůže napravit reputaci ani v soubojích, neboť jejich podoba připomíná skupiny historického šermu vystupující na letních hradech pro turisty. A protože režisér zřejmě tu a tam zajde do kina, půjčuje si z módní vlny zpomalované záběry, které bohužel dají neumětelství ještě víc vyniknout. Nemluvě o tklivých výjevech šťastné rodinky s dětmi na houpačce.

Když konečně zazní původní hudební motiv, vyvstane v plné kráse či vlastně v plném smutku, jak pramálo zbylo z někdejšího okouzlení.

Angelika

25 %

Francie / Belgie / Česko / Rakousko, 2013, 113 min

režie: Ariel Zeitoun

hrají: Nora Arnezeder, Gérard Lanvin, Simon Abkarian, Tomer Sisley, Olivier Gourmet, Mathieu Kassovitz, David Kross, Miguel Herz-Kestranek, Julian Weigend, Fabrice Rodriguez, Salomé Degeer, Karine Valmer, Florence Coste a další

Deset procent známky si odpracují historické kostýmy, na nichž se ovšem nedá nic moc zkazit, deset procent přidají tuzemské scenerie - i když šikovnější vypravěč by na Točníku či Křivoklátě vyčaroval napínavější i přízračnější dobovou náladu. A zbylých pět procent padá čistě na vrub mrzkým penězům, jež u nás štáb utratil.

Nová Angelika se starým dějem, bez emocí, bez nápadů,  bez nadsázky a bez důvodu může potěšit jen ctitele původní verze, kteří se ujistí, že Michele Mercierová a Robert Hossein zůstali bez konkurence. Protože však hrdinka zatím jen tak mezi řečí zmiňuje bratra, jenž prchl se svou čokoládovou láskou kamsi do zámořského ráje, lze se obávat, že balzamovači Angeliky ještě neřekli poslední slovo.