Ani ve filmu, který o něm natočili jiní, jmenovitě Adam Oľha a Jan Daňhel, nechybí Švankmajerův typický režijní úvod. „Uvidíte samé staré lidi, ale my jsme taky byli mladí, plní optimismu a blbí, podívejte,“ vytasí fotografii.
I na ní je s manželkou a spolupracovnicí Evou Švankmajerovou. Zemřela před patnácti lety, přesto její osobnost jako by se otiskla do každého záběru, až si člověk vybaví titul oscarového díla Vše o Evě.
Jistěže snímek, který po marném čekání na otevření kin teď vstoupil do online distribuce, sleduje hlavně Švankmajerovu filmařskou kuchyni, což v případě jeho ateliéru platí doslova. Podomácku se tady kvůli zvukovému efektu ke stylizované krvi bodá do kuřete, snímá porod či míchá mleté maso, které se pak sní.
Ve velkých detailech, jež režisér doporučuje: „Jsou hezké a diváka spletou“, v rodinné pospolitosti včetně zahraničních studentů, jejichž roli Kallista vysvětluje: „Pracujeme krutým terorem lásky, udělají tak víc práce za míň peněz než takzvaní profesionálové.“
Kdykoli se dokument vydá mimo náladu kouzelného ostrůvku a malebné veteše bizarního kabinetu sběratelských kuriozit, za nimiž podle režiséra stojí „pudová hrabivost“, ztrácí trochu dech. Debaty surrealistů zůstávají tradičně nepřenosné, střídání barevného formátu s černobílým zavání prázdným efektem, zbytečně se plýtvá ukázkami ze Švankmajerových děl, která jeho ctitelé znají a pro ostatní mají jen ilustrativní účel.
Naopak půvabné jiskření obsahují režisérovy polemiky s producentem: zatímco Kallista mluví o autorském sobectví, které vede v neúměrnou délku filmu, a dává najevo despekt vůči názorům úzkého kruhu filmařových druhů, Švankmajer mu oponuje: „V devadesáti procentech máš pravdu, ale v deseti procentech důvod té délky nepoznáš.“
Právě nenucený doklad, jak se rozdílné povahy mohou při vzájemném respektu spřátelit a tvořit, patří k ozdobám filmu. „Já mám jiné myšlení než on, nás k sobě dostrkala Eva,“ přiznává Kallista – a znovu je tu všudypřítomný duch ženy, jejíž křeslo či postel se staly exponáty nedotknutelnými pro všechny, vdovce samého nevyjímaje.
Alchymická pecRežie Adam Oľha a Jan Daňhel, účinkují Jan Švankmajer, Jaromír Kallista, Eva Švankmajerová |
Švankmajer má v dokumentu hodně tváří, od bezmála rockové hvězdy obléhané v cizině fanynkami po muže dojemně bezradného, kdykoli má řešit praktické věci domácnosti, třeba neposlušný alarm.
Ale ničemu neuhýbá, přízvisko „infantil“ nese s hrdostí a ze zpovědi, jak se po smrti Evy ocitl „v blázinci, kde mi nabízeli arteterapii“, čiší vedle věcné sebeironie ryzí smutek. Film se tak blíží krásné romanci.
