RECENZE: Ve dvou, ale sama doma. Adam Ondra leze, jeho žena kraluje

Výškový balet navzdory přírodním zákonům a oddanost hraničící se sebeobětováním. To jsou dvě nejsilnější položky dokumentu Adam Ondra: Posunout hranice, který míří do kin. Premiéru má na festivalu Ji.hlava.

Fotogalerie4

Adam Ondra | foto: Jan Šimánek

Při pohledu na úvodní záběry hrdinova tréninku vleže získá laik dojem, že světoznámý sportovní lezec Adam Ondra právě zažívá napůl šamanský rituál, napůl zdravotní záchvat.

Ostatně i během lezení na skále vydává hrozivě znějící posilující zvuky, které by skvěle zapadly do prvoligového hororu; tenisové hekání strčí svou razancí do kapsy.

Ale v okamžicích, kdy stojí pevnýma nohama na zemi, je Adam Ondra spíše plachý; na média prý si už zvykl, dokonce kvůli kameře opakuje jeden záběr, ač zrovna nejásá.

V soukromí rovná s přítelkyní na police své trofeje, načež se vydá na svou domácí tréninkovou stěnu; zas a zas. Báječně se vzteká, kdykoli se mu výstup nedaří, divákovi se může zdát, že sleduje nekonečnou smyčku smyků a pádů.

Jenže právě z nich se rodí vyprávění věnované pohybu a jeho kráse, svébytnému akrobatickému baletu jakoby ve stavu beztíže. Tvůrci dokumentu Jan Šimánek a Petr Záruba si rozumně zvolili nevtíravou pozorovatelskou metodu, nepoužívají dlouhé promluvy přímo do objektivu.

Díky putování po závodech, kde se jako otisk covidové doby vynořují roušky, se dá snímek Adam Ondra – Posunout hranice vnímat také jako příjemně nenucený cestopis.

Samozřejmě nemůže chybět nejbližší okolí, třebaže jen v krátkých vstupech. Otec, kterého syn brzy „přelezl“, matka, jež listuje v jeho deníku, a v prvé řadě snoubenka, jež pro změnu z vlastního deníku cituje pasáž o prvním setkání.

Právě mladá žena po Ondrově boku, rovněž lezkyně, která trénuje děti, přidává jinak obvyklému sportovnímu portrétu jiný rozměr a body navíc. V silné osobní zpovědi vysvětluje, že dvě rovnocenné ambice se v jednom páru prostě nedají zvládnout, takže vlastní kariéru vzdala. „On je důležitější, já jsem ustoupila,“ vypráví naprosto věcně, ale neskryje slzy v očích.

Její bezmezná oddanost soustředěná výhradně na partnerovu podporu, ať už ho jistí ve výškách, nebo pečuje o domácí zázemí, je přitom vystavena těžké zkoušce.

Celá příprava, kterou film sleduje, totiž směřuje k vrcholnému cíli, k olympiádě v Tokiu. A protože se ve finále ukáže, že pořadatelé početně omezují doprovody sportovců, právě ona nakonec musí zůstat doma.

Adam Ondra: Posunout hranice

65 %

Režie Jan Šimánek, Petr Záruba

Kinobox: 59 %

Chvíle, kdy sleduje a komentuje Ondrovy výkony u televize, mají ve výsledku větší dramatický účinek než lezecká soutěž sama. Ostatně jak v Tokiu Ondra dopadl, už dávno víme, na plátně však kraluje jeho partnerka.

„Spider-Man z Brna“, jak se mu přezdívá, odehraje v dokumentu ještě roli ženicha, nicméně následující záběr už zastihne novomanžele znovu ve skalách.

Přesto se náznak změny rýsuje, protože novodobého Tarzana čeká otcovství. Přesněji řečeno jej otcovství čekalo: než se totiž film dočkal premiéry, potomek už přišel na svět. Že by pokračování příště?