Autor a režisér cyklu Zdeněk Zelenka už si v přepisu britské krimikomedie Paní Piperová zasahuje herečku vyzkoušel v podobné roli - coby všetečnou domovnici, jež svými zásahy do vyšetřování ničí celý Scotland Yard.
Ostatně zvídavé starší dámy se v říši zločinu vyjímají kouzelně od slečny Marplové po hrdinku série To je vražda, napsala. Cyklus Ach, ty vraždy! propojuje Bohdalová v roli advokátky na penzi a nadšené ochotnice, která zachraňuje ohroženou kriminalistickou kariéru svého vnuka tím, že se vloudí mezi podezřelé v přestrojení a pátrá na vlastní pěst.
První díl z cyklu Ach, ty vraždy! uvede Česká televize v nedlěi 24. října od 20 hodin.
Nerozhodují tu jemné detektivkářské finesy, originalita zločinů, rafinované zvraty ani záludná řešení; zápletku určuje prostředí žádající vždy nový hrdinčin přerod, čímž se účel plní. Navíc se pokaždé obměňuje žánrové ladění a obsazení, takže série nehrozí únavou - i proto, že jde o uzavřené samostatné epizody, což je proti dějové provázanosti nekonečných seriálů vstřícná úleva.
Vyšetřování na pět způsobů
Úvodní Zabijáci doktorky Kalendové mají seznamovací ráz, tudíž se musí takzvaně "odsedět", a představitel vnuka Václav Jílek se po boku Jiřiny Bohdalové vyjímá ještě trochu nejistě. Zato Josef Dvořák ji v bezdomovecké romanci zahrne dojemnou něhou, umocněnou právě kulisami čtvrté cenové skupiny, a Bohdalová si bizarní převlek vychutnává. Sice na periferii potkává vesměs dobrácké neškodné ztracence, ale sociálně kritická sonda by detektivku zabila.
Druhá epizoda Hřích profesora Sodomky představuje v rámci cyklu lehce netypické, ale o to působivější zastavení. V předpremiéře ji ostatně na zlínském festivalu přijali také studenti, do jejichž světa proniká. Smích ustupuje do pozadí, rozehrává se tu osudová vícegenerační moralita postavená na skvostném Viktoru Preissovi.
Z dílu Hřích profesora Sodomky
Třetí díl Tajná mise docentky Rybkové se odehrává na odtučňovací kúře, jež skýtá půdu pro vděčnou dámskou "drbárnu" - včetně lidových narážek na pochybné mravy hereček. Ale i tady převažuje detektivka nad komedií, noční scény mají vcelku napětí, a dokonce se tu honí přízračné mlhy jako na blatech v Psu baskervillském.
Ach, ty vraždy!Režie Zdeněk Zelenka, hrají Jiřina Bohdalová, Václav Jílek, František Němec, Petr Kostka, 5x 95 minut, vždy v neděli od 24. října. Hodnocení: 70 % |
Čtvrtá kauza, nazvaná Smrt lobbisty Mansdorfa, míří do vyšších kruhů, kde si nadsázku vzájemně přihrávají Martin Dejdar s Janem Dolanským. Děj sice spotřebuje nadmíru přejezdů auty a hrdinka je stejně jako v předešlé historce odkázána k hojnému plížení a naslouchání u dveří, ale Jílek už se docela vyhrál, takže zvládá přechody od frajírka po vězně. Navíc v mírném nádechu situační frašky potěší hravá připomínka Ucha, slavného filmu Bohdalové.
Zatím poslední (další dva se chystají) případ, nazvaný Vražda poštovní doručovatelky, vyladili tvůrci do thrilleru. Bohdalové sedí silný groteskní šok v ochotnickém kostýmu muchomůrky, nová motivace - snaha napravit čest mrtvé kamarádky - i krycí profese družné pošťačky. Vrah je sice nasnadě, ale umí nahnat strach a ve finále herečka úpí téměř po hollywoodsku.
Půldruhé hodiny je příliš
Cyklus Ach, ty vraždy! má k dobru náladu, stavbu a řád; různé žánry, ale jednotnou stylizaci, do níž diváka rázem uvede skvělý hudební motiv s animovanými titulky. Ctí pravidla: vyprávění se uzavře vždy stejným výjevem, přes četné milostné léčky hrdinové neporuší svůj status, tak jako se v seriálu Columbo nesmí nikdy objevit v obraze hojně zmiňovaná paní Columbová.
Ovšem má i slabší stránky. Především rozměr: půldruhé hodiny je pro televizní tok času příliš, řízná detektivka vydá na hodinku, takže se děj zbytečně nastavuje a opakuje. Také některé proměny hlavní hrdinky se využily pouze kostýmově, nikoli situačně: coby adeptka hubnutí nezažije ani rozcvičku, jako uklízečka sebere jen pár talířů. A figurkářská charakteristika střídaných prostředí budí v menších rolích sklon k hereckým šablonám.
Kromě Jiřona Bohdalové uvidíte například Petra Kostku či Jana Čenského (vlevo).
Nicméně cyklu náleží šedesát procent za solidní řemeslo a deset navíc za to, že si drží styl i cíl. Přiznává jemně starosvětský ráz, nepokouší akční modernu, nepředstírá vyšší umělecké ambice. Přináší přesně to, co chtěl: příjemně normální domácí vraždičku po nedělní večeři, vítanou alternativu k válce talentů.
