RECENZE: Třeba nakonec přišla láska, ale především Pavla Tomicová

Po debutu Zrcadla ve tmě si režisér Šimon Holý uchoval zájem o ženský svět i ve filmu A pak přišla láska..., který míří do kin po festivalové premiéře v karlovarské soutěži Proxima. Tentokrát však na scénář nebyl sám.

Jsou pod ním podepsány herečky všech klíčových rolí, tedy Pavla Tomicová, Sara Venclovská, Tereza Hofová a Eliška Soukupová. První dvě jako matka a dcera, které stráví víkend u druhé dvojice, kartářky a její asistentky. Více postav vlastně netřeba, protože muži, jakkoli se od nich odvíjejí traumata hrdinek, stojí trpně v pozadí coby sboristé.

Zní to sice banálně, nicméně i banalitu lze vyprávět poutavě, na čemž má rozhodující zásluhu královna celé podívané Pavla Tomicová. Zralá dáma, jejíž kolega ze vzájemného vztahu zjevně couvá, přejde od tradiční sebeanalýzy k „odborné“ pomoci, ke kartářce, která na internetu slibuje „jednu otázku zdarma“ a nabízí terapii ve vlastním domě na celý víkend.

Ke společnému výletu za pochybnou léčbou přemluví svou dospělou dceru, která se netají skepsí vůči podobným pokusům, avšak postupně, nenásilně a bez ohledu na metodiku dotyčné vědmy se rovněž podrobí svého druhu psychoterapii, totiž očistnému ozdravění svého vypjatého vztahu s matkou. Koneckonců obě v milostných vztazích krachují, dokonce tu zazní hořké „Nejsem lesba, ale je to škoda.“

Režisér sice opakuje svou zálibu v dlouhých dialozích, ale kupodivu to nepůsobí artistně: jednak díky jazyku, který používá kouzelné výrazivo jako „šílenstvo“, jednak díky intenzivnímu vkladu hereček, zejména Tomicové, která v nominacích na České lvy nemůže chybět.

V případě její postavy se dá mluvit o totálním sebevýprodeji, který vedle rozbolavělé sebelítosti obsahuje prvky humoru, jak šibeničního, tak pramenícího z typické „holčičí“ důvěrnosti bez ohledu na rozdíl věku. A nejen ve scéně, kdy jí dcera vpálí do tváře: „Mami, vždyť on to zkoušel i na mě. Takže my jsme tu kvůli tomu debilovi?“

Naopak, čím méně doslovnosti, tím silnější je Tomicová ve svém výrazu, ať absolvuje „ženskou snídani“ s odvarem kontryhele, nebo zmatkuje za volantem a při kouzelně neobratném couvání napadá dceru za její životní neúspěchy a současně sama přiznává, že „jsem úplně v hajzlu“.

A pak přišla láska...

60 %

Režie Šimon Holý, hrají Pavla Tomicová, Tereza Hofová, Eliška Soukupová

Dvě starší a dvě mladé ženy na sychravé samotě tvoří sehrané kvarteto, kterému paradoxně ubližuje scénář ve chvíli, kdy se odchyluje od přirozenosti k ezoterice. Zjednodušeně řečeno, houbičky a rituály prostě neumíme.

Na druhé straně však, navzdory stereotypu v nacházení kořenů ženských selhání, bez prvku tajemství či překvapení, se snímek A pak přišla láska... dokáže mezi řádky ptát, proč moderní lidé potřebují údajné vědmy, aby si dovedli docela obyčejně sdělit, co k sobě cítí.

Jako lekce výchovy k sebelásce a k sebeúctě zkrátka Holého komorní příběh docela zabírá. A zejména matky či dcery v publiku si k hodnocení mohou směle přidat pět procent navíc.

Filmové Vary 2022

Sledovat další díly na iDNES.tv