Zhruba do dubna roku 2024 se mělo za to, že desátým a s největší pravděpodobností posledním filmem scenáristy a režiséra Quentina Tarantina bude snímek The Movie Critic o filmovém recenzentovi, který v 70. letech v Hollywoodu psal články pro pornografický časopis. S lákavou představou vidět něco takového na plátně jsme se museli rozloučit, když Tarantino loni na jaře oznámil, že o projekt ztratil zájem a nic dalšího s ním podnikat nehodlá.
Nicméně na tom, že jeho desátý počin by měl být zároveň rozloučením s filmovým plátnem, trvá. I když zatím není jasné, oč by mělo jít a neprozradil to ani sám Quentin Tarantino při nedávném rozhovoru s filmovým kritikem Elvisem Mitchellem v rámci festivalu nezávislých filmů Sundance, kam režisér dorazil z Izraele. Jediné, co zatím s určitostí víme, je, že tvůrce snímků Gauneři, Pulp Fiction nebo Hanebný pancharti se svým režijním epitafem nijak nechvátá.
Nesnesitelná nudnost dívání. Tarantino si rýpl do přepisu Kundery |
„Nijak se do produkce a natáčení nehrnu. Třicet let už dělám filmy, mému synovi je pět, dceři dva a půl. Když jsem v Americe, píšu. Když jsem v Izraeli, je ze mě abba, což znamená otec. S posledním filmem chci počkat, až bude synovi aspoň šest let, aby mohl být u toho a měl vzpomínky, které si ponese až do konce života,“ prohlásil Tarantino. Co se jeho dcery týče, ta je podle jeho slov natolik geniální, že to všechno prostě pochopí.
„Pokud vás zajímá, na čem právě teď dělám, tak píšu divadelní hru,“ prozradil dále osobitý filmař a připustil, že pokud se výsledek povede a bude z něj divácký hit, možná poslouží na námět jeho zamýšleného posledního filmového počinu.
„Divadlo je pro mě velká výzva, ale film? Co je to vlastně dneska film? Něco, co se v kinech hraje symbolicky tři, čtyři týdny a pak se na něj můžete podívat v televizi na nějaké té streamovací službě? S tím jsem tedy do branže fakt nešel. V roce 1997 to bylo s filmy špatné, v roce 2019 ještě horší – to byl poslední rok filmů. Pak už to šlo jen do kytek,“ povzdechl si ještě režisér ve zmíněném rozhovoru s Elvisem Mitchellem.
Quentin Tarantino byl za své první dva filmy Gauneři a Pulp Fiction veleben jako někdo, kdo převrátil kinematografii vzhůru nohama. Jeho další počiny, v nichž se už výhradně obracel do historie, ale svědčily hlavně o tom, že Tarantino ve skutečnosti žádným progresivním tvůrcem není.
RECENZE: Polský Tarantino? Snad záplavou krve, ale vtipu má Kos méně |
Jeho filmy se ohlížely za minulostí, protože tak činil sám jejich tvůrce. Postmoderna v jeho podání znamenala tuny citátů, odkazů a pomrkávání po věcech, které jej v mládí formovaly. Dával herecké příležitosti prachem zapadaným jménům, ve filmech mu hrály šlágry 70. let a na place striktně zakazoval mobilní telefony.
V něčem byl miláček kinofilů počátku 90. let vlastně nesmírně konzervativní, což vyplavovalo na povrch každým jeho dalším počinem, nehledě na litry prolité krve a kulometnou kadenci vulgarit. A pokud se říká, že konec korunuje dílo, bude nesmírně zajímavé zjistit, s jakým počinem hodlá Quentin Tarantino zatáhnout oponu.
