Heslem letošního ročníku je „queer osvobozuje“. Co si pod tímto výrazem mají lidé představit?
Už název Mezipatra, což jsou patra mezi patry, nějaký prostor mezi, znázorňuje, že neuznáváme jenom klasické škatulky, ale i všechny, kteří se do nich nedokážou zařadit. Takže „queer osvobozuje“ v našem pojetí znamená, že osvobozuje od klasické binarity. Muž, nebo žena. Hetero, nebo homo. Na Mezipatrech se snažíme podporovat ideu, že každý se má cítit svobodně, mít možnost sebeidentifikace a najít si pro život vlastní cestu.
Koná se 25. ročník festivalu. Setkáváte se s tím, že existenci Mezipater musíte stále obhajovat?
Myslím si, že doba se hodně změnila. Ve městech, ve kterých se festival koná, takže v Praze a Brně, vnímá kulturní veřejnost Mezipatra jako nedílnou součást místní kultury. Většinová společnost o nich myslím taky ví.
Ptám se, protože mě napadá argument, že se queer filmy mohou začlenit do obecných filmových festivalů, tak proč by měla být separátní kategorie queer filmového festivalu. Jak byste na tuto kritiku reagoval?
Je to zajímavé, protože za poslední desetiletí se queer kinematografie stala žánrem artové kinematografie a nedílnou součástí všech áčkových festivalů, kdy se jí například udílí zvláštní ceny. My na queer filmových festivalech ale dáváme filmy do kontextu, snažíme se životy queer lidí zobrazit v co nejširší formě, ukázat rozmanitost, a ne jenom něco vypíchnout jedním nebo dvěma filmy.
Z queer knih se staly podpultovky, popisuje aktivistka život v Maďarsku |
Především v mainstreamu se mnohdy queer postavy do filmů dostávají jen jako vedlejší role, formality, které queer zkušenost moc nepřibližují. Mění se to v čase, nebo tento trend přetrvává?
Dříve, ale stává se to i nyní, byly queer postavy na okraji příběhů a byly zobrazovány velmi stereotypně, kdy stereotypy byly to jediné, co na nich bylo výrazné nebo zajímavé. To už se dost změnilo. Často se může zdát, že queer postavy jsou například v mainstreamových produkcích Netflixu dodány násilím. Mám ale pocit, že je to nějaké splácení dluhu, protože po velkou část historie queer postavy ve filmech nebyly, nebo byly skryty a my jsme je jako queer teprve museli číst. Teď se to více otevírá a myslím, že je velmi vzrušující doba, když se queer postavy vyskytují jen tak v příbězích.
Myslí i čeští filmaři na publikum, které není heterosexuální nebo cisgenderové (Lidé, jejichž genderová identita odpovídá pohlaví. – pozn. red.)?
U nás nemáme moc celovečerních filmů, které by zobrazovaly queer postavy ve středu děje, nicméně byly zajímavé seriály. Česká televize měla například minisérie Herec nebo TBH, které byly opravdu vydařené.
My na festivalu dáváme třeba hodně filmů z Polska. Je zajímavé, že zrovna Polsko produkuje velké množství celovečerních queer snímků. Tvůrci a tvůrkyně v Polsku jsou opravdu skvělí a já jim závidím, že mají nápady a energii tolik filmů vyprodukovat. Jsou to filmy jako Boylesque, Slon nebo Strachy v nás.
Čím to je, že zrovna Polsko jako silně katolická země, kde například pro změnu pohlaví musí člověk žalovat vlastní rodiče, produkuje tolik queer filmů?
Možná, že jim právě neideální společenské okolnosti dávají více energie, a proto tvoří víc.
Líbací plakáty vzbudily emoce
Co jste se za těch 25 let konání festivalu naučili jako organizátoři. Je například něco, co vás překvapilo?
Z mojí zkušenosti je česká společnost skvělá, poměrně dost otevřená a daří se v ní budovat respekt vůči queer lidem. Vidíme to dennodenně, kdy jezdíme do českých škol promítat queer filmy. Nicméně mě překvapilo, když jsme jeden z minulých ročníků měli kampaň, kde se na vizuálu líbali dva kluci nebo dvě holky a ty plakáty se i v Praze dost likvidovaly, lidé je poničili. Byl to takový tichý protest. Moc nám nechodí dopisy nebo maily, ale jakmile jsme ukázali polibek homo lidí, tak to vzbudilo emoce ve smyslu, že se lidé potřebovali na ten plakát jakoby podepsat.
VIDEO: Po kalendáři pro Klause provokují Mezipatra kontroverzní znělkou |
Jak probíhá výběr filmů pro festival? Jaká jsou vaše kritéria kvality?
Letos jsme zhlédli během příprav 900 krátkých i celovečerních filmů. Výběr zahajujeme vždy na Berlinale, kde je velké množství queer filmů. Když takto jezdíme na zahraniční festivaly a potkáváme nové lidi, tak mnoho z nich Mezipatra už pozná a jde vidět, že jsme bez nadsázky největší queer filmový festival ve střední a východní Evropě. Kromě festivalů filmy sami vyhledáváme nebo nám je lidé mohou zaslat.
Při výběru nás zajímá, jaké jsou v ten daný rok tendence, témata, a potom se snažíme vytvořit co nejpestřejší nabídku. Nejenom geografickou, ale třeba i co se týče věku postav. Letos třeba dáváme film Všechno dobře dopadne o starším lesbickém páru. Tím chceme ukázat věkovou rozmanitost, protože byla léta, kdy se tvořily samé coming of age filmy o dospívání, protože pro queer lidi je to téma, které souvisí s uvědoměním si sama sebe a outováním se.
Jaké dílo byste doporučil divákům, kteří ještě žádný queer film neviděli?
Hrozně rád doporučuju film Dokud se tančí, který máme i v naší distribuci a je dostupný i na Kviff.tv a podobných platformách. Je to film z Gruzie, která je taková tradičně orientovaná. Tím, že je film o tanci, je velmi zábavný a přístupný a dovolí velmi dobře nahlédnout do psychiky mladého queer člověka. Uteče navíc jako voda, protože je skvělý.
A film, co byste doporučil na festivalu?
Už jsem zmiňoval Všechno dobře dopadne, který fascinuje lidskou odolností. Dále bych doporučil film Reas, hybridní dokument z Argentiny, kde hrajou bývalé vězeňkyně a rekonstruují svůj čas za mřížemi. Tančí, dělají si nehty, je tam všechno a je to hrozně zábavné. Nebo potom samozřejmě zahajovací film v Praze Kráska z Gazy, který nám připomíná, jak moc je důležité nezapomínat na to, že lidská práva jsou univerzální a patří nám všem. A že bychom měli demaskovat, když nám někdo namlouvá, že nejsou porušována, i když jsou.
Řekl byste tedy, že jsou Mezipatra aktivistická?
Rozhodně. Každý queer film je aktivistický, protože si odmalička musíme procházet coming outy, musíme - jak jste na začátku použila slovo obhájit - jakoby obhájit svoji existenci jako queer individuí. Tvorba o queer tématech je vždycky projevem aktivismu k tomu, aby společnost byla otevřenější, více respektující.
