RECENZE: Proč má animovaná Pyšná princezna psa? A proč vlastně vznikla?

Na rozdíl od černobílé Pyšné princezny, kterou v roce 1952 natočil Bořivoj Zeman, používá její stejnojmenná animovaná verze barevný formát. Stačí to jako důvod, proč téměř doslovná předělávka legendy vznikla?

Fotogalerie4

Princezna Krasomila v animované verzi pohádky Pyšná princezna. | foto: CinemArt

Předně je nutno přiznat, že premiérová Pyšná princezna svůj plán ani v nejmenším netají. Nevznikla podle pohádky Boženy Němcové, nýbrž zcela záměrně podle jejího slavného přepisu, ze kterého cituje zlidovělé hlášky, celé ikonické scény a dokonce i podobu hrdinů.

Vzhled loutek totiž připomíná nejen Alenu Vránovou a Vladimíra Ráže neboli ústřední dvojici z hrané klasiky, ale také zlé rádce v čele s Milošem Kopeckým, bezradného krále v podání Stanislava Neumanna či Josefa Hlinomaze coby výběrčího daní.

Scenárista Radek Beran a jeho spolurežisér David Lisý tedy měli spolehlivý základ, ke kterému pouze přidávali. Třeba - bůhvíproč - epizodní figurku malého chlapce, ale hlavně zvířátka, jejichž účel je už o mnoho jasnější.

Hravý bílý psíček princezny Krasomily a slídivá černá lasička ve službách úlisného rádce mají za úkol obveselit nejmenší diváky a zařídit značnou část vděčných akčních pasáží při vzájemných honičkách. Jinými slovy, fungují tady na stejném principu jako zástupci fauny v moderních disneyovkách.

Jisté „poameričtění“ tradiční české pohádky najde určitě své kritiky, ale pokud se týká zručné animace, rozhodně nevadí. Podobně jako fakt, že princ Miroslav má fyzičku šampiona království v parkouru.

Hůře je, pokud dojde na připsané dialogy. Když výběrčí daní požaduje parkovné za koně, zní to hodně šroubovaně, a vyloženě drhne vzpomínka starosvětské chůvy, že princezna byla v dětství „poměrně pohybově nadaná“. Zdá se nepochopitelné, jak mohou takové úlety projít dramaturgií včetně koprodukční televize.

Naštěstí se publikum může upnout k doslovně citovaným památným okamžikům původního filmu včetně hudebních. Takže švec si znovu odbíhá za hranice zanotovat si svůj song a kouzelná květina opět učí princeznu písni Rozvíjej se, poupátko.

Pyšná princezna

60 %

Česko, 2024, 84 min

Režie: Radek Beran, David Lisý

Předloha: Božena Němcová (povídka)

Scénář: Radek Beran, Henryk Bloch (původní scénář)

Hudba: Ondřej Gregor Brzobohatý, Ondřej Brousek

Hrají: Marek Lambora, Anna Fialová, Aleš Procházka, Vasil Fridrich, Petr Pospíchal, Jaroslava Brousková, Michal Holán, Radek Škvor, Zbyšek Pantůček, Martin Zahálka a další

Kinobox: 68 %

Pravda, dotyčná rostlina při tom střídavě buď křepčí, nebo uvadá ve stylu masožravé Adély, ale to stále ruší méně než skladby nové, zvláště ty milostně unylé, které jako by vypadly z navzájem zaměnitelných domácích muzikálů.

Umělá dramatizace původního příběhu přidává pokus o vraždu jedem či tajnou chodbu, čímž se Krasomila přiblíží Angelice, a postupně posiluje dojem, že animovaná verze vznikla zejména kvůli vydatnější, navenek efektnější akci.

U milířů se pracuje s dýmem, při jízdě na kládě se přidá rvačka, ve mlýně k šermířské bitvě s plněním pytlů zlosyny přibude výšková sekvence hodná supermanů a z princezny se vyklube obratná vrhačka míčků. Inu, pohybově nadaná.

Protože jeden z režisérů Pyšnou princeznou debutuje a protože z ní čiší spousta pečlivosti a pracnosti, dá se jít s hodnocením mírně nad průměr. Ovšem přes osm milionů diváků, jež našla v kinech její předchůdkyně, se dneska těžko dostane; i když zvědavost má velkou moc. Tak třeba: zazní tu „odvolávám, co jsem odvolal, a slibuji, co jsem slíbil“? Žádný strach; zazní.