K nezaplacení je pocit, když v rámci ponoru do díla oblíbeného autora a při následném bádání po souvislostech narazíte na klenot. Na letošním Světu knihy zakoupená novela Hellraiser vedla k průzkumu dalších povídek a románů britského mistra perverzních děsů a bolavých nočních můr Clivea Barkera. Nejen knižních, ale i filmových. Zhlédnutí filmového Hellraisera v režii samotného Barkera bylo povinnost, stejně tak projekce skvělého, v mnohém revizionistického hororu Plod noci, v němž si jednu z hlavních rolí střihl režisér David Cronenberg.
Další snímky inspirované Barkerovými znepokojivými světy jsou ještě přede mnou, ale jeden pohříchu opomenutý, přitom vynikající, si zaslouží rehabilitaci alespoň prostřednictvím těchto řádků. Jmenuje se Půlnoční vlak, vznikl na motivy povídky Půlnoční vlak smrti z Barkerovy sbírky První kniha krve. V roce 2008 ho natočil japonský režisér Rjúhei Kitamura a do hlavní role newyorského fotografa Leona Kaufmana obsadil Bradleyho Coopera.
Je to silně znepokojivá, přitom mnohovrstevnatá, obrazově nádherně komponovaná podívaná. Kitamurova režie jde ve stopách Kaufmanovy posedlosti výjimečnou fotografií. Prakticky v kterékoliv vteřině je možné film zastavit a kochat se detailně propracovaným záběrem, v němž se pedantická snaha po dokonalé souhře všech postav a objektů v obraze mísí s každou další scénou zvolna sílícím pocitem znepokojení. New York je v Kitamurově filmu zobrazen jako zlověstný organismus, který ze svých obyvatel jakýmsi způsobem vysává veškerou lidskost a životodárnou energii.
Ulice jsou zaplněné, a přitom vylidněné. To hlavní se odehrává pod povrchem, v metru, kde řádí psychopatický vrah a své oběti vždy sprovodí ze světa mimořádně krvavým způsobem. Všemožných nechutností si během sledování užijeme až až a hezky v detailu. Nezapomínejme, že film natočil Japonec, a ti se v hororech neštítí prakticky ničeho.
Rjúhei Kitamura nicméně přesně pochopil a správně interpretoval, v čem především spočívá síla Barkerovy imaginace a co přesně nás na jeho knížkách děsí. Nejsou to explicitní scény násilí, při nichž cáká krev a další tělní tekutiny, ale skličující pocit jakéhosi odevzdaného uvědomění si skutečnosti, že pod námi celou dobu tiše dlí jakási děsivá entita a že je tu s námi od počátku věků. A není před ní úniku, jak na konci zjistí i sám Leon Kaufman. S touto premisou pracoval už hororový klasik H. P. Lovecraft, přičemž Clive Barker na jeho odkaz navázal mistrným způsobem.
