Pro Jana Budaře zosobňuje pohádka Princ Mamánek, kterou natočil podle svého scénáře s vlastní hudbou a hraje v ní titulní roli, srdeční záležitost. Od námětu přes knihu či audioknihu, kterou namluvili Josef Abrhám s Libuší Šafránkovou, se konečně přiblížil i k premiéře filmu plánované na 27. října.
„Chtěl jsem vytvořit pohádku, jakou jsem si sám přál vidět, pro děti i dospělé, veselou, dojemnou a doufám i hlubší,“ věří Budař. Jeho hrdina se vydá za dospěním v muže až poté, co jej královský otec takřka vykopne od hýčkající maminky, od níž se přerostlému synkovi nechce.
A právě princovu matku ztvárnila Nagyová, slovenská herečka, která se stala modlou v pohádkovém seriálu z roku 1980 Arabela. Tehdy ji do češtiny ještě předabovali. „Teď v Princi Mamánkovi už mluvím sama česky,“ pochlubila se.
„Ale hlavně je to pro mne návrat před kameru po osmadvaceti letech. Cítím se nesmírně poctěná, že si mě lidé pamatují a že mne chtějí zase vidět, Budařovi pak vděčím za to, že mi dal po tak dlouhé přestávce jízdenku do vlaku, ze kterého jsem vlastně nikdy nevystoupila. Doufám, že tak začínám novou cestu v poslední etapě svého života,“ svěřila se Nagyová, která koncem 80. let přesídlila do Německa, kde ze dvou manželství přivedla na svět tři děti a kariéru opustila.
Budař, který sám nesnáší herecké castingy, si Nagyovou vybral a oslovil přímo, bez kamerových zkoušek, i když nebylo snadné ji vypátrat. „Vzkaz se ke mně dostal prostřednictvím mé nejmladší dcery, když jsem byla ve Vídni na návštěvě té nejstarší,“ líčí herečka, podle níž Budařova nabídka odstartovala sérii dalších příležitostí.
Ztvárnila pacientku ve slovenském seriálu Sestričky a coby Polka se objeví v českém filmu Dvě slova jako klíč, kde jejího manžela ztělesní jiná legenda stříbrného plátna, Daniel Olbrychski.
„Navíc se mi splnil sen z dětství, kdy jsem chtěla být krasobruslařkou, protože se právě chystá projekt, kde budu hrát legendární trenérku Ondreje Nepely a jiných krasobruslařských hvězd,“ těší se Nagyová.
Ve svých třiašedesáti je plná elánu: žádné diety prý nepěstuje, má ráda dobré víno, spánek, cestování a pozornost pamětníků ve štábu, kteří se vyznávali – Vy jste byla náš idol, ji těšila. Jediné, co ji při návratu k profesi zaskočilo, byl monitor.
„Digitální tempo natáčení je rychlejší a především jsem neznala praxi, kdy si natočenou scénu můžete hned pustit na kontrolní obrazovce. Z toho jsem byla doslova na větvi,“ směje se někdejší princezna, nyní královna. „Co se naopak vůbec nezměnilo, je fakt, že pohádky potřebujeme pořád, tenkrát stejně jako dneska,“ míní Nagyová.
Nejen kvůli silné herecké sestavě – ve filmu vystupují vedle Nagyové třeba Ondřej Vetchý, Martin Huba, Vladimír Javorský nebo Boleslav Polívka – se Budař své první filmové režie zprvu trochu obával.
„Noc před natáčením jsem měl takové nervy, jako když jsem poprvé uváděl Českého lva. Ale jakmile jsme začali pracovat, spadlo to ze mne a už to bylo jenom krásné, včetně zákoutí od Českého ráje po Moravu,“ vzpomíná Budař.
Při režírování herců včetně sebe se držel zásad dvou velikánů, jednak hesla Miloše Formana – Buď mu to věřím, nebo ne, jednak efektivity v duchu Clinta Eastwooda – Jedna, nanejvýš dvě klapky, víckrát neopakovat, autenticita je nad veškerou dokonalost. A co zkusí příště? „Už jsem napsal další pohádku,“ říká režisér.
