„Předpokládá se třináct hodinových dílů s premiérou na podzim 2010. Ale v roce 1969 kdekdo předpovídal, že dnes už bude mít lidstvo dávno za sebou přistání na Marsu. A tak je to se vším,“ brání se známý filmař závazným slibům.
Nečekané dědictví
Ani herce nechce prozradit, dokud nejsou podepsány smlouvy: „Režisér málokdy obsazuje role izolovaně, je to jako lego, postavy do sebe musí zapadat psychologicky i vnějškově. Tak jen čtyři jména: Michal Dlouhý, Karel Roden, Vilma Cibulková, Milan Kňažko – což jsou zatím představy, úvahy a možná fantazie!“
Scenárista Derby Zdeněk Zapletal chtěl propojit osudy dvou rodin, dostihového trenéra a majitele koní. Pro ČT vznikl nový text, v čele jeho autorského týmu stojí Magdaléna Turnovská.
„V příběhu o chovu závodních koní samozřejmě nemohou chybět trenéři, žokejové, veterináři, podnikatelé vlastnící koně jen pro ozdobu ani skuteční chovatelé. Ale o ságu rodin nepůjde, naším záměrem je napínavé dramatické vyprávění s nečekanými zvraty,“ naznačuje Svoboda.
Dědictví uvrhne hrdinu do prostředí, které mu vůbec není vlastní. Postupně v něm však uvázne a stane se průsečíkem různých zájmů vyvolaných chtivostí i citem k zvířatům. „Chtěl bych, aby seriál vyprávěl také – a možná především – o nich. O koňské duši, v níž sídlí touha, láska, zklamání, ctižádost. O rození, bolesti, štěstí i posledních chvílích,“ říká režisér.
Režisér Jiří SvobodaChtěl bych, aby seriál vyprávěl také – a možná především – o nich. O koňské duši, v níž sídlí touha, láska, zklamání, ctižádost. O rození, bolesti, štěstí i posledních chvílích,“ říká režisér o citu ke koním. |
Mezi jinými závodišti seriál navštíví kdysi slavné Slušovice – jak vypadají teď? „Budovy zpustly. Vyhnat Františka Čubu se těm, kdo o to stáli, povedlo. Navázat na jeho podnikatelský um se už ukázalo být méně snadné. Skla jsou zaslepená deskami z kartonu, snad aby světlo nerušilo občasnou diskotéku. Na schodišti je opadaná omítka, rezivějí tu trubky po vytrhaných radiátorech – ale to by byl námět na jiný seriál,“ míní Svoboda.
Jeho jméno zaručuje filmovou podívanou, zatímco naše televize se většinou drží „mluvících hlav“. Prolomí tenhle zvyk? „Mluvící hlavy mě nebaví ani jako diváka. To jsou návraty do dřevních dob televize, kdy tvorbu zásadně limitovala tehdy dostupná technika. Na DVD mám dva americké seriály: první sérii 24 hodin a Chicago Hope,“ zmiňuje své vzory ve způsobu vyprávění, ač na tak vysokou laťku podle Svobody u nás nejsou finanční prostředky.
Přesto si seriál poprvé zkusí. „Rád bych natočil Kafkův Proces, Hostovského Všeobecné spiknutí nebo báječný scénář Jiřího Hubače Salon Gruber. Ale když to řeknu nahlas, v televizích si klepají na čelo: Kampak dnes na diváka s Kafkou! Podívejte se, jaké pořady dělají sledovanost!“ líčí režisér.
Na prahu čtyřiašedesátky však těžko změní zaměstnání: „Takže se z toho snažím vyjít alespoň relativně se ctí a při práci nezapomínat, že jsem kdysi udělal Zánik samoty Berhof nebo Jen o rodinných záležitostech,“ zmiňuje své ceněné filmy.
Nebe zvířat
Na dostizích si nikdy nevsadil: „Sázky všeho druhu mě nechávají chladným. Odporují mému životnímu postoji – nikdy jsem nespoléhal na náhodu.“ A v sedle seděl jako kluk. „Maminka mi zaplatila projížďku někde v Karlových Varech,“ vzpomíná.
„V koních je skrytá obrovská energie, mám před nimi respekt. Zvířata neumím ovládat – snad proto, že to nikdy nebylo mou ambicí. Před léty jsme měli krásnou fenu, brazilskou filu. Když jsem si s ní na procházkách povídal, vykal jsem jí. Ona mi tykala,“ líčí a přidává teorii, že je-li Bůh, pak duše psů a koní jsou v nebi daleko pravděpodobněji než ty lidské.
