Pokud jde o příběh, dá se najít příbuznost s Nabarveným ptáčetem, ovšem na rozdíl od něj má animované putování nezdolných dětí rozvrácenou krajinou nádech pohádkového dobrodružství.
Co se výtvarné podoby týče, metoda malby na skle poskytuje snímku Přes hranici jedinečnou, přitom však přirozeně působící stylizaci. A domácí dabing v čele se skvělou Taťjanou Medveckou zážitek korunuje.
„Odjakživa jsem kreslila,“ začíná své vyprávění hlavní hrdinka, listující vlastní pamětí i skicářem. „Tohle je naše vesnice, už neexistuje,“ vrací se k pogromu, kdy lidé z vypálených domů utíkali k hranicím i s vědomím, že je sotva přejdou.
Nervózní rodiče, plačící děti a tehdy třináctiletá dívka zprvu hlavně otrávená, že dostala na starost mladšího bratra, s nímž nakonec jako jediní uniknou zátahu vojáků; v animované zkratce má náhlý konec bezstarostného dětství mimořádnou sílu.
Nelze říci, že by uprchlická road movie z neurčité východoevropské země vymýšlela rafinované zastávky, každá z etap cesty má však vlastní náladu, napětí, výraz i vývoj sourozeneckého vztahu vzpurné rebelky a přizpůsobivého hošíka.
Ve městě, kde se octnou mezi bezprizornými dětmi ulice, se chlapec rychle naučí s ostatními krást, což sestra glosuje slovy „alespoň je od něj pokoj“. Odtud ji také doprovází půvabný motiv straky zlodějky.
Každý následující krok pak přináší nové ohrožení i dobrodružství: lákadlo drog, podloudný prodej dětí, noční plavba rozbouřenými vlnami - „Ať už to přestane!“ - k povýšeným pěstounům, jimž se bratr opět podvolí a sestra opět vzdoruje, než se znovu spojí při útěku.
Tady se ke slovu dostává až přízračná magie tajemné zahrady s prchajícími pávy a strašidelného lesa uprostřed mrazivé vánice, kde v osamocené chaloupce může bydlet klidně ježibaba. Nebo prostě stařenka, jíž dívka poví: „Mám ráda, když kouříš, můj táta prodával cigarety.“
Kromě originální poetiky má snímek Přes hranici účinnou zbraň také v nenucenosti, s níž se vyhýbá doslovnému aktivismu a zapojuje naopak fantazijní až fantaskní prvky.
I hrdinčino vyzrávání v ženu zachycuje se slastnou samozřejmostí nahé koupele v ledové tůni a čistotu si uchovává rovněž v kapitole z kočovného cirkusu, kde se zářivost světel vykupuje stínovými protislužbami tanečnic vojákům.
Teprve v lágru pro utečence, kde se vypravěčka rozhoduje mezi dvěma mladíky, už se osudových náhod a opakovaných setkání řetězí až přespříliš. Nicméně pouť malých ztracenců za svobodou dostala ve filmu Přes hranici natolik uhrančivou, univerzální a přitom nesentimentální podobu, že jistou předvídatelnost člověk rád odpustí.
