RECENZE: Predátor konečně po letech ukořistil povedený film

Film Predátor: Kořist staví na nosném nápadu zasadit střet člověka a mimozemského monstra do indiánského kmene a nechává za sebou všechna dosavadní „predátorská“ pokračování.

Krutý, nelítostný a pro čirou potěchu smyslů zabíjející lovec z dalekých zákrut vesmíru vždy stál tak trochu ve stínu slavnějšího vetřelce, i když několikrát společně zkřížili zbraně, drápy a sliz. Snad je to i tím, že mu osud nedopřál tak ikonický snímek jako byl Vetřelec v režii Ridleyho Scotta, i když se v roce 1987 režisér John McTiernan a herec Arnold Schwarzenegger velmi zdatně činili, aby z Predátora udělali dodnes uznávanou žánrovou klasiku, propojující akci a hororovou sci-fi.

Dál už to bylo bohužel slabší. Dvojka bez Arnolda už neměla testosteronem a zároveň děsem natlakovaný drajv a veškeré další pokusy značku oživit dopadly spíše neslavně. Po efektní ale prázdné Evoluci režiséra a scenáristy Shanea Blacka (vtipálek Hawkins z „jedničky“) to už vypadalo, že se nad predátorem zavřel vesmír.

Naštěstí ne definitivně, režisér Dan Trachtenberg usoudil, že je třeba jít zpět ke kořenům. A to doslova, děj filmu umístil na území indiánského kmene Komančů na počátku 17. století. V originále se jeho počin jmenuje jen Prey, tedy Kořist, a původně Trachtenberg uvažoval o tom, že by veškerou spojitost s predátorskou sérií tajil a vyšla by najevo až při sledování.

Film nešel do kin, premiéru si odbyl na streamovacím kanále Disney+ a celý tento „undergroundový“ přístup mu šel náramně k duhu. Místo přeplácaného a přehláškovaného cirkusu tu máme do značné míry komorní film, kde se příliš nemluví a důraz je kladen na pozvolné stupňování napětí.

Výchozí premisa je jednoduchá a účelná jako zaseknutý tomahawk v kmeni stromu. Hlavní hrdinka Naru si skvěle rozumí s léčivými bylinami a dokáže leccos vyčíst ze stop zvěře. To jí ale nestačí, touží po tom, aby ji kmen uznal jako lovkyni, což se nedaří. V rámci sebevýcviku jednoho dne spatří v lesích něco velmi znepokojivého, před čím chce varovat svůj lid. Nikdo jí nevěří, než se s návštěvníkem z kosmu nestřetnou na vlastní kůži.

Karty jsou rozdány a jde se na věc. Predátor: Kořist díky jasně daným charakterům, vtahující atmosféře a střídmé stopáži 99 minut celou dobu šlape jako přesně seřízený mechanismus. Amber Midthunder je v hlavní roli Naru úsporná, lakonická a sveřepá, stejně jako film samotný.

Predátor: Kořist

75 %

USA, 2022, 99 min.

Režie: Dan Trachtenberg

Scénář: Patrick Aison

Hrají: Amber Midthunder, Dakota Beavers, Mike Paterson, Nelson Leis, Julian Black Antelope

Kinobox: 77 %

IMDb: 7.1

Trachtenberg správně chápe, že hnacím motorem původního Predátora byla zoufalá snaha o přežití a v tomto duchu koncipuje i Kořist. Vše zbytečné je ořezáno a odhozeno, nikdo neřekne nebo neudělá víc, než je v danou chvíli potřeba. A že si v krvavé řeži najde čas i na okamžiky, při nichž se svírá hrdlo nikoliv pudovým strachem, ale dojetím – scéna setkání Naru s pobitým a z kůže staženým stádem bizonů – je obdivuhodné.

Kořist je ve většině recenzí vyzdvihována jako nejlepší díl po prvním filmu, s čímž je možné souhlasit. Stojí pevně na vlastních nohou, nesnaží se křečovitě vytvářet „mytologii“ nebo zapadnout do jakéhosi pomyslného „universa“. Nijak přehnaně také neodkazuje na předchozí filmy, což je rovněž sympatický přístup. Několik narážek se tu samozřejmě najde – „Když může krvácet, může i umřít“, finále, které připomíná konec druhého dílu – ale nikdo nás neustále neupozorňuje, že sledujeme prequel, sequel či cokoliv podobného.

„Indiánský“ Predátor se nestane ve svém žánru milníkem, jako se to povedlo prvnímu filmu. A nijak to nesouvisí s tím, že místo do kin mířil rovnou na stream. Zároveň na něj ale není v žádném případě nutné pohlížet shovívavě jako na „televizní“ produkci. Není to nic víc a nic méně než poctivě odvedená práce. Film, který přesně ví, co a jakým způsobem chce vyprávět. Není to tak samozřejmé, jak by se na první pohled zdálo.