RECENZE: Klapzubák Pračlověk hraje fotbal a holí se strojkem z trilobita

Ovečka Shaun, pan Wallace, pes Gromitt – a nyní sbírku legendárních postaviček z britského studia Aardman doplnil Pračlověk, který objevuje fotbal.

Režisér Nick Park má čtyři Oscary, ale hlavně nápady, kterými by proměnil v perlivou komedii i zápis ze schůze. Jeho novinka Pračlověk, která právě vstupuje do našich kin, zosobňuje typ filmu, kde jednotlivosti stojí nad příběhem. Navíc hold, jejž v ní vzdává fotbalu, je tak dokonale britský, jako by člověk sledoval finále Premier League.

Zápletka opravdu nepatří k nejrafinovanějším a hlavní aktéři dokonce opisují běžnou pohádkovou šablonu. Zlenivělý kmen doby kamenné musí bojovat o domovské území s uchvatiteli z doby bronzové, přičemž lehce zdegenerované vidláky burcuje odvážný mladík, kdežto vetřelcům vládne prototyp všech královských rádců lačných peněz.

Ovšem zásadní změna tkví v tom, že bitva má podobu fotbalového zápasu – a vše, co se kolem prehistorie sportu točí, hýří vtipem, od meteoritu v podobě míče přes hravý sestřih smrtících začátků či rozkošné jeskynní malby předků s merunou až po reklamní vizitky primadon elitního klubu Real Bronzio.

Britská koruna

Drobné radosti se najdou i mimo fotbalový rámec. Pro dospělé holicí strojek z trilobita, pro děti prasečí předchůdce psa a pro všechny dokonale propracovaná bronzová éra počínaje toaletním papírem a konče ptákografem zařizujícím komunikaci královny s poddanými.

Pračlověk

65 %

Velká Británie, 2018, 88 min

Režie: Nick Park

Scénář: Mark Burton, James Higginson

Hrají: Eddie Redmayne, Maisie Williamsová, Tom Hiddleston, Timothy Spall, Richard Ayoade, Mark Williams, Johnny Vegas, Miriam Margolyes, Nick Park, Rob Brydon, Kayvan Novak

Samozřejmě si milá pravěká obdoba Klapzubovy jedenáctky trénující v amatérských podmínkách mezi kostrami veleještěrů osvojí morálně volní vlastnosti pravých reprezentantů, ale ta trocha pouček se dá vydržet, protože samo utkání vytváří přirozený vrchol podívané. Včetně faulů, simulací, gólů, ale také dvojice sportovních komentátorů, možnosti zpětného přehrání sporných okamžiků ve formě papírového divadélka či slovních hříček typu „takových fintiček mají plný arzenál“. Doslova korunu pak průvodním žertům nasadí zmínka britské tradice ženského majestátu.

I s vědomím, že leccos z originálu může být takříkajíc „ztraceno v překladu“, nepatří Pračlověk k vrcholů Parkovy tvorby. Nicméně pořád jde o chytrou a zábavnou hříčku se zavedenou výtvarnou stylizací, v níž se zkrátka daří lépe polidštěným zvířatům typu Slepičího úletu než (pra)lidem. Byť s balonem.