Nad tím, aby postavičky z disneyovek měly v každičkém jazyce podobný výraz a barvu hlasu, bdí oddělení zvané Disney Character Voices International. Jen v Evropě působí takových specialistů šest. Rodem Polák Michal Wojnarowski, manažer pro středoevropské země, je jedním z nich. Trpaslíky umí vyjmenovat, jako když bičem mrská i polsky, na vizitce však má myšáka Mickeyho. Stejně jako sto deset tisíc zaměstnanců Disneyho říše po celém světě.
„Bývaly doby, kdy se na dabování disneyovek z americké centrály nedohlíželo,“ vypráví Wojnarowski. Ale v osmdesátých letech jel šéf společnosti do Číny, uslyšel tam Mickey Mouse v čínštině, znějícího prý stoprocentně jinak než v originále, a málem z toho dostal infarkt. Proto se zrodil celosvětový dohled nad tím, jak hrdinové disneyovek mluví, jaké zvuky vydávají a jak zpívají.
„Má to logiku,“ vysvětluje manažer diktát hlasové podobnosti. „Animované filmy vznikají tak, že nejdříve ze všeho herci namluví dialogy a teprve k nim, na míru, se vytvářejí obrázky. Postavičky si tak nesou charakter daný původním hlasem - a ten je potřeba zachovat. Američané jsou precizní i v maličkostech.“
Po sedmi letech práce, kdy dohlíží třeba na pět verzí zároveň, má už Wojnarowski nespočet hlasů takříkajíc „v uchu“. Kdybyste mu pustili úryvek některé disneyovky naslepo, poznal by prý herce tak na sedmdesát osmdesát procent, u anglické verze na devadesát. „Víte, že americký pár, který nyní namlouvá myší duo Mickey a Minnie, je manželskou dvojicí i v soukromí? Dalo by se říci, že si nosí práci domů,“ říká Wojnarowski. „A víte, že původně mluvil Mickeyho sám jeho stvořitel Walt Disney a po něm se v té roli vystřídali jen tři lidé? Ovšem na rozdíl od celovečerních filmů Disneyho, kde hrdinům půjčují hlasy hvězdy z hraných hollywoodských snímků, herci z animovaných televizních sérií jsou mimo branži téměř neznámí, tady o popularitu nejde.“
Hlasový systém společnosti Disney připomíná pyramidu, na jejímž vrcholu v USA sedí několik lidí. Ti předem schvalují - občas i zamítají - výběr dabérů z celého světa pro veškeré hlavní a střední role. Kontrolují také všechny cizojazyčné verze, které se sice točí v jednotlivých zemích, ale míchají opět jednotně, v případě celé Evropy vždy v Londýně. Ne každý takovou práci pod drobnohledem unese. Jiří Strach, který už pro Disneyho režíroval několik českých verzí, vzpomíná na svého předchůdce, zesnulého režiséra Zdenka Sirového: „Jednou rozčilen vyběhl ze studia a sekl s tím, byl zvyklý dělat dabing autorský, po svém.“ Ale i Strach si musel zvykat, třeba na dlouhé telefonické hovory v trojúhelníku Praha - Varšava - Burbank, kdy na sebe dospělí lidé česko-polsko-anglicky střídavě hýkají, pípají, kvičí a syčí...
Nejtěžší prý bylo přesvědčit herce, kteří jsou zvyklí na pocty a uznání, že musí chodit na casting - tedy na výběr hlasů - jako kdejaký začátečník. „Než pochopili, že taková jsou prostě pravidla, cítili se dotčeni. Ale dnes už vědí, že se to vyplatí,“ líčí Wojnarowski. Hercův hlas nemusí být vybrán okamžitě, pro danou roli se třeba nehodí. Přesto se uloží, tak jako každý hlas z každého konkurzu v každé zemi, do bezedné ústřední databáze Disneyho. A může se stát, že za rok za dva herce zavolají: Teď se nám hodíte, máme postavičku, a tedy i práci, přesně pro vás.
Ačkoli výsledkem je rodinná zábava, manažer tvrdí, že tu jde o tvrdou práci. Když přijde domů, vezme si knížku, pustí si klasickou hudbu, ale sotva kreslený film. Nicméně se ještě nepřistihl, že by mu šla animovaná zvířena na nervy: „To by byl signál změnit místo.“ A občas si Wojnarowski přece jen pohraje. Nejmenší roličky se v zámořském ústředí neschvalují, dal tedy režisérovi české verze Strachovi možnost „zadabovat si“ - a režíroval ho sám. „Vrátil mi to za všechny herce,“ vzpomíná Strach. „Tu jednu jedinou větu jsem musel opakovat sedmnáctkrát.“
23. dubna 2002
