Poslední tango jako do kabelky

- Ne že by se to četlo špatně: Poslední tango v Paříži, stošedesátistránková tresť slavného stejnojmenného filmu podepsaná americkým publicistou a spisovatelem Robertem Alleyem, působí jako vcelku kompaktní novelka. A knížka v úhledném vydání nakladatelství Faun se dámám, které unesou sex bez opatrných opisů, klidně vejde do kabelky.

Přesto se člověk trochu kroutí: proč vůbec někdo "opisoval" Bertolucciho film, jenž v roce 1972 vyvolal obrovský skandál? Možná že právě jen kvůli té příchuti erotické senzace, pro onu (kdysi) šokující studii vyloženě tělesné posedlosti, jež tragicky spoutá mladou Pařížanku a stárnoucího Američana. Kdyby totiž Bernardo Bertolucci a jeho spoluscenárista chtěli vydat svůj původní scénář knižně, milovníci dotyčného filmu by jistě s radostí srovnávali, jak "nestydatě" se měl tvářit papírový hrdina a čím jej přebil uhrančivý Marlon Brando. Ale netradiční postup - přepis hotového filmu -jako by trochu zaváněl pragmatickým pokusem přiživit své autorské jméno na cizím nápadu a pověsti.