Seriál Teletubbies působil jako halucinogenní výlet partičky astronautů, kteří po nouzovém přistání v Teletubbielandu rezignovali na technický pokrok a začali uctívat mluvící vysavač a usměvavé slunce. K jejich ovládání sloužily také obrazovky umístěné na břiše a příkazy od „velkého bratra“ z amplionu. Podle kritiků se jednalo o lobotomii v přímém přenosu. Byl to jen geniálně vymyšlený byznys?
Když se 31. března 1997 poprvé na obrazovkách BBC objevili Tinky Winky, Dipsy, Laa-Laa a Po, svět se rozdělil na dva tábory. Ten první (mrňata) nadšeně hýkal u obrazovek. Ten druhý (všichni ostatní) s hrůzou sledoval, jak se z jejich dětí stávají pasivní konzumenti repetitivního blábolení.
Nukleární kryt a čipová totalita?
V českém diskusním pořadu Síto, který moderoval Martin C. Putna, se v posledním díle, který byl věnován právě Teletubbies, sešla skutečně barvitá společnost. Psycholog Stanislav Zeman tehdy nešetřil mírně paranoidními spekulacemi, které dnes působí jako z pera konspiračních teoretiků.
„Viděli jste někdy rodiče těch Teletubbies? Kdo jim dělá toustíčky? Mašinka. Kdo jim uklízí? Vysavač Noo Noo. A bydlí v bunkru. Nebo snad v kosmické raketě, která je uzpůsobená k životu po nukleární katastrofě,“ analyzoval Zeman prostředí seriálu. Podle něj postavičky nejsou autonomní bytosti, ale oběti dálkového ovládání přes anténky na hlavách. „Jsou ovládáni na způsob té slavné čipové totality, protože dostávají vysílání z toho větrníku a příkazy z amplionů,“ dodal psycholog.
Šamponový magnát v šampaňském
Režisér Radim Špaček se v témže pořadu podíval na věc z ekonomického hlediska. Neustálé opakování stejných scének (povinné „Ještě jednou!“) nepovažuje za pedagogický záměr, ale za geniální podvod na diváky.
„Člověk, který v Americe napsal jako první na návod k šamponu ‚a celou proceduru opakujte ještě jednou‘, ten člověk samozřejmě leží ve vaně plné šampaňského a hlasitě se směje, nesmírně bohatý. Stejně tak tvůrci tohoto seriálu to dělají jenom pro peníze,“ nebral si servítky Špaček.
Podle něj jde o čisté „rejžování peněz“, kdy se stopáž nafukuje opakováním slova „pudink“ dvacetkrát za sebou, místo aby se děti k něčemu vedly. Za vším podle něj stojí lenost rodičů, kteří „magickou skříňku“ trůnící na tom nejčestnějším místě v obýváku, nebo nedejbože v dětském pokojíku, používají jako digitální chůvu. Přiznal však, že sám rodičovskou zkušenost nemá.
Obrana batolecího světa
Proti těmto vizím manipulativního zla se v pořadu Síto postavila pedagožka Květa Ciznerová. Podle ní je svět Teletubbies naprosto v pořádku, protože přesně odpovídá realitě dětí do tří let, za které rodiče také dělají všechno. „Ty děti tolik svobodné vůle nemají, rodiče za ně všechno zatím dělají,“ vysvětlila s tím, že magický zlom k samostatnosti nastává až později.
Dabing jako očistec: „Byly to jen skřeky“
Drsnou realitou pořadu Teletubbies bylo, že herci v obřích kostýmech, které měřily až tři metry, uvnitř doslova kolabovali horkem.
Ani česká verze seriálu nebyla pro herce procházkou barevným Teletubbielandem. Tomáš Juřička, který propůjčil hlas fialovému obrovi s trojúhelníkem na hlavě a červenou kabelkou v ruce, na natáčení dodnes vzpomíná s mírným děsem. „Ti čtyři pidižvíci tam pořád mluví jeden přes druhého a jsou tam situace, které nejdou ani předem pořádně připravit, protože se to nedá napsat na papír. Museli jsme to točit všichni čtyři naráz! A když to někdo zkazil, tak jsme se museli vracet o velký kus zpátky, aby bylo na co navázat,“ popsal Juřička v rozhovoru pro Blesk.
Takhle obědvali herci při natáčení slavného dětského seriálu.
To jsou tváře herců Tinky Winkyho, Lály, Dipsyho a Po.
Rasa, etnika a skrytá symbolika
Ač se to na první pohled nezdá, Teletubbies byli progresivní dřív, než to bylo v módě. Jejich barvy a rysy totiž nejsou náhodné. Tvůrci Anne Woodová a Andrew Davenport do postav zakódovali různorodost světa:
- Tinky Winky (fialový): Symbolizuje Evropany (narůžovělé tváře).
- Dipsy (zelený): S tmavší tváří měl zastupovat afroamerické etnikum.
- Laa-Laa (žlutá): Reprezentuje indické etnikum.
- Po (červená): Nejsubtilnější a nejmenší z nich, odkazující na Asii (dokonce v originále občas používá kantonštinu).
Nevinná kabelka vyděsila Vatikán i Polsko
Největší šok však nezpůsobilo žvatlání, nýbrž fialový Tinky Winky. Ten totiž s oblibou nosil červenou dámskou kabelku, oficiálně „magickou tašku“. V roce 1999 americký evangelikální kazatel Jerry Falwell varoval rodiče, že fialová barva, která je také barvou gay pride, trojúhelníková anténa a kabelka z něj dělají „skrytý homosexuální symbol“.
Hysterie se nevyhnula ani Evropě. Ještě v roce 2007 se polská šéfka úřadu na ochranu práv dětí Ewa Sowińská pokoušela nechat seriál prošetřit psychology: „Poprosím psychology z našeho úřadu, aby se podívali na pohádku Teletubbies a vyhodnotili, zda může být vysílána v televizi.“ Po posměchu celé Evropy a vyjádření sexuologů, že fialová postava s anténou dětem orientaci opravdu nezmění, Poláci vyšetřování tiše stopli.
Rozvoj batolat, nebo vymývání mozků?
Zatímco tvůrci argumentovali, že pořad přesně odpovídá úrovni myšlení batolat a jejich potřebě opakování, pediatři varovali před „vymýváním mozků“.
Dr. Steve Shelov, předseda pediatrie v Maimonides Medical Center v Brooklynu,to tehdy lakonicky shrnul: „Je to tak trochu hloupý pořad, ale neškodí.“
Americká akademie pediatrů (AAP) byla přísnější: „Akademie se velmi zdráhá vidět děti mladší dvou let sedět před televizí,“ řekl Victor Strasburger, profesor pediatrie na Lékařské fakultě Univerzity v Novém Mexiku a častý přednášející o mediální výchově. „Nemůžete přijít s dobrým důvodem, proč vystavovat děti mladší dvou let televizi. Prostě neexistuje. Nabízet program, který se explicitně zaměřuje na tuto věkovou skupinu, je nezodpovědné a zbytečné.“
Teletubbies lákaly i dospělé. Především jako recesistický kostým.
Podle Mariny Krcmanové z univerzity Wake Forest v Severní Karolíně, jejíž tým sledoval schopnost dětí učit se nová slova, která jsou prezentována právě postavičkami Teletubbies, nemá tento seriál žádný pozitivní vliv na rozvoj kognitivních funkcí dítěte.
„Rozhodně nijak nepomáhají s rozvojem řeči, ten nejsilněji ovlivňují rodiče dítěte a lidé, kteří s ním tráví nejvíc času. S úspěchem podobných programů, které se zaměřují na velmi malé diváky, je nezbytné pochopit, co si tyto děti z takových pořadů mohou vzít. Rádi bychom si asi mysleli, že to může fungovat a tyto programy mohou děti učit základní jazykové schopnosti. Ale není to pravda,“ uvedla psycholožka.
Věděli jste, že…… se fenomén Teletubbies vrátil v roce 2015 s novými díly a „vylepšenými“ břichy s dotykovými obrazovkami? … se na natáčecím place objevovali také králíci rasy vlámský obr? Tato zvířátka se mezi sebou nekontrolovaně pářila přímo před kamerami, což štáb stálo hodiny vystříhaného materiálu, aby z toho zůstal dětský pořad. Navíc jich mnoho zemřelo kvůli stresu z hlasitých zvuků, neustálého aranžování do záběrů a vystavení přímému slunci. … Herec Simon Shelton, který hrál fialového Tinky Winkyho, zemřel v roce 2018 tragicky na podchlazení, a to přímo na ulici v Liverpoolu? Bulvár tehdy žil tím, že představitel nejveselejší postavy světa bojoval s alkoholismem a jeho konec byl v ostrém kontrastu s idylickým Teletubbielandem. … existuje jedna konkrétní epizoda se lvem a medvědem, která byla v několika zemích upravena, protože byla pro děti příliš děsivá? Hudba a pohyby těchto postav byly tak znepokojivé, že u dětí vyvolávaly záchvaty pláče a noční můry. ... sluníčko má dnes vlastní sluníčko? Ikonickou tvář usměvavého miminka v slunci propůjčila seriálu Jess Smithová. Dlouho svou identitu tajila, ale v roce 2014 vyšla s pravdou ven. Dnes je z ní dospělá žena a začátkem roku 2024 se jí narodilo její vlastní miminko. … kouzelná země Teletubbies ve skutečnosti nebyla studiová kulisa, ale farma ve Wimpstone? Po skončení seriálu se z místa stalo poutní místo fanoušků. Majitelka pozemku byla tak zoufalá z davů lidí, kteří jí lezli přes plot, že se rozhodla „Teletubbieland“ definitivně zničit. Místo, kde stál dům Tubbytronic, nechala zatopit a nyní je zde rybník. |
Jess Smithová, sluníčko z pořadu Teletubbies
Co z nás vyrostlo? Generace „dreamcore“
Dnes je dětem odkojeným Teletubbies mezi 25 a 30 lety. I když neexistují důkazy, že by nám tyto barevné postavičky přerostlých kojenců v kombinézách a anténkami na hlavách trvale poškodily mozky, experti si všímají něčeho jiného. Teletubbies nastavili tón pro to, jak uvažujeme o médiích.
Podle akademických studií surrealistická a abstraktní estetika pořadu ovlivnila vizuální vkus celé generace. Dnešní dospělí mají extrémně vysoký práh pro „divno“. To vysvětluje úspěch absurdních internetových memů nebo snové estetiky zvané „dreamcore“. Jsme generace, která se nebojí absurdity, protože náš první kontakt s kulturou byl tančící fialový obr s kabelkou.
Tvůrkyně Anne Woodová se v roce 2025 nechala slyšet, že oproti dnešní „prázdné“ produkci na YouTube byli Teletubbies ještě zlatí. „Mnoho dnešních dětských programů na YouTube postrádá podporu pro imaginativní rozvoj,“ posteskla si pro The Guardian.
Teletubbies v číslech
|
Teletubbies nakonec přežili všechny zákazy i kritiky. Ukázalo se, že dospělí v nich viděli politiku a hrozbu pro civilizaci, zatímco děti v nich viděly jen velké, barevné a bezpečné kamarády, kteří dělají stejné chyby jako ony. A vysavač Noo-Noo? Ten dál uklízí drobky po Tubby toustech v myslích milionů lidí, kteří na této barevné psychedelii vyrostli.
