To by zesnulého herce jistě pobavilo, stejně jako „obřad“ sám, od úvodních smyčců po závěrečnou fotografii s nápisem Díky, Barťáku. Jako by vzkazoval, že tesklivo ještě neznamená pochmurno – a zdaleka nešlo jen o veselé historky, které mohl každý z hostů sypat z rukávu.
Rozlučka pro VIP, jak si Bartoška přál. Na sklenku přišli Polívka, Bohdalová či Fiala |
„Nikoli poslední rozloučení, ale spíše radostné díkůvzdání za to, že jsme s Bartoškou mohli být“ – kterak vzpomínku v sále pražského Rudolfina pojmenoval Marek Eben – dokázalo, jak blahodárné je vysmát se smrti.
 |
Humor probleskoval všude, v sestřihu rolí, kde po hercově replice „Bůh neexistuje“ následoval v Andělu Páně týž Bartoška v úloze Boha, v připomínce, že své postavě z pravěké ságy říkal Tarzan chudých, v momentkách z karlovarského festivalu a zejména v památné ukázce ze seriálu Dabing Street, kde si Bartoška zahrál dálkově řízeného smutečního řečníka na pohřbu.
Křišťálové glóby a nezapálená cigareta. Bartoškovi vzdávali lidé hold sedm hodin |
Svým způsobem to byl nejdemokratičtější večer, jaký si lze představit, od bardů po nejmladší, napříč profesemi i posty, bez elitářských kast. Účinkující mezi sebou nesoutěžili, přitom však veškeré výstupy včetně hereckého zpívání snesly profesionální měřítka.
A i když došlo na vyjádření citů, obešlo se to bez frází, třeba když Iva Janžurová prohlásila, že Jiřího Bartošku milujeme, ale „ne tou obyčejnou láskou, k níž patří svatby, rozvody a někdy střelba“.
OBRAZEM: Červená i černá. Nejsilnější momenty z loučení s Jiřím Bartoškou |
Přesné shrnutí pak Ivan Trojan vtělil do popisu posledního setkání, kdy mu Bartoška přiznal, že se necítí nejlíp, ale „zahrál jsem si spoustu rolí, některé opravdu dobré, zajistil jsem děti, našel si skvělou ženu, festival je v kondici, takže jestli umřu za rok nebo za měsíc, je vlastně jedno“.
I za takovou moudrost smíření se pak tleskalo vestoje.
