Už potřetí se tvůrce kultovního Trainspottingu obrátil k látce Alexe Garlanda: po Pláži a 28 dnech poté si vybral sci-fi Sunshine.
Natočil ji za padesát milionů dolarů, což se v daném žánru pokládá za zázrak, ovšem 28 dnů poté stálo asi šestinu, a jaká to je podívaná! Boyle zkrátka umí za málo peněz hodně muziky; otázkou je, čemu tahle "muzika" slouží.
V případě Sunshine se zprvu zdá, že se Boyle dal do služeb takzvaně lepší sci-fi: filozofičtější, poetičtější, komornější a rafinovanější než béčkové typy vesmírných hororů. Dokonce po pár tichých osobních větách, jež diváka stručně uvedou do situace a vzápětí přímo na palubu kosmické lodi, zavládne nálada blízká takovým legendám jako Solaris či 2001: Vesmírná odysea.
Ve vesmíru jako v kině
Posádka, jež po neúspěšných předchůdcích míří k vyhasínajícímu Slunci s novým pokusem zažehnout životadárnou hvězdu jadernou náloží, se tváří čistě profesně, nikoli spasitelsky; její soustředěnost má zdravý pevný příslib vnitřních dramat bez telefonátů s prezidenty či výjevů z pozemské zimy.
A hlavně hra se světlem, s kontrastem oslnivého jasu a příšeří labyrintu chodeb, dává filmu zvláštní punc neskutečnosti i úžasu nad neuchopitelnou krásou. V účinku jde o podmanivou, přitom čistě ateliérovou práci: příběh uzavřený v jediném prostředí si hraje s kyslíkovou zahrádkou, s projekcemi mořských vln pro uklidnění či s průhlednou stěnou, jíž astronauti bez dechu sledují let kolem Merkuru jako nadšené děti v panoramatickém kině.
Sama historka už tak osobitá není: nastanou první třenice, první chyby, kvůli nimž se musí měnit plán, i první ztráty. Kdo má žánr sci-fi rád, vychutná si efektní chvění zlatavého štítu pod slunečním žárem, zvukové triky i dokonalou iluzi prostoru, jímž se vznášejí opraváři – ovšemže pomaličku a od panelu k panelu, aby byl snímek delší a napětí dusnější.
Vetřelec nebo Jack Rozparovač
Nechybějí ani další tradiční prvky kosmických thrillerů: požár jako vždy vyvolá staré známé uzavírání sektorů a úbytek kyslíku zase nutný úbytek pasažérů, z nichž někdo je potřebnější, někdo obětavější. Podle hereckých zásluh se délka života na plátně neřídí, jména slavnější i ta méně známá vyjdou nastejno.
Jeden originální nápad se najde: nečekaný pasažér navíc. O koho jde a co tu dělá, nelze prozradit, ovšem paradoxně právě od tohoto motivu se film s vyšší ctižádostí a nepopiratelnou obrazovou bravurou mění v běžnou hororovou vybíjenou s krvavými honbami, kde už je vcelku fuk, jestli tu zuří Vetřelec, zombík, nebo Jack Rozparovač.
Teprve finále znovu vykoupí ohňostroj záře ve stylu hvězdného prachu, navenek oslňující a pocitově povznášející – což historka není.
Sunshine
VB, režie Danny Boyle, hrají Cillian Murphy, Chris Evans, Michelle Yeohová, titulky, 107 minut.
Hodnocení MF DNES: 60%
