„Já si tehdy myslel, že jsem jediný v celém Kopidlně, kdo mluví rusky. Přitom jsem znal jen dva výrazy, které mě naučil dědeček legionář, pozdrav Zdravstvuj a větu Što vam ně stydno – Že vám není hanba,“ vzpomíná Zdeněk Svěrák, jak ho tehdy vysadili na tank a on osvoboditelům rusky vytkl, že se mají stydět. „Dost se divili,“ směje se.
Ale když výjev točili a scenárista v roli ředitele školy zvedal na tank malého Edu čili Aloise Grece, nebyl schopen slova: „Tak mocně jsem se dostal do časů svého dětství.“ Pro režiséra Jana Svěráka má podobnou sílu jiná dosud neznámá scéna. „Kluci s flintičkami drží čestnou stráž u hrobu hrdiny. Přizval jsem kapelu starých pánů, aby v pozadí hráli hymnu, a když jsem viděl, jak Lojzík coby Eda salutuje, byť levačkou, jak důstojně se tváří, k tomu ta hudba – já byl tak dojatý, že jsem nedokázal říci – Stop!“
Ale ač tvůrci přiznávají, že novinka je lyričtější než Obecná škola, ukázky napovídají, že navzdory temné době má pořád spoustu humoru. Třeba když klukovská parta soudí zrádce ve vlastních řadách nebo když tatínek v podání Ondřeje Vetchého nechá syna na Štědrý večer klečet v koutě a hrozí, že Ježíšek nepřijde. „Prostě Eda provedl něco hodně ošklivého,“ napovídá Vetchý.
„Možná se v roli otce chovám přísně, ale uvědomte si, že tehdy byla válka, kdežto dneska děti vodíme za ručičky,“ uvažuje herec, jehož postavu v Obecné škole ztělesnil Zdeněk Svěrák. „Nenapodobuju ho, jednak to nemám v povaze, jednak bych to pak hrál hůř. Napodobil jsem výhradně režiséra Svěráka, a to pouze ve scéně, v níž mám utíkat a kdy mě varoval, ať neběhám jako atlet,“ žertuje Vetchý.
Snímek Po strništi bos dokončili tvůrci již před týdnem, ale až do slavnostní premiéry, která bude 16. srpna, ho nechtějí veřejně promítat– aby prý nezestárl. Výjimkou bude předpremiéra, jež se uskuteční ve Slavonicích, kde se točilo. „Místní komparz báječně zahrál uvítání Rudé armády, ve čtyři hodiny ráno už stáli frontu na kostýmy a maskéry,“ chválí scenárista.
Zároveň otec Svěrák přidává citaci, jaký režijní pokyn dostali Slavoničtí od syna. „Řekl jim: Prosím vás, teď přijedou Rusové. Zkuste si představit, že jste na ně šest let zoufale čekali, zapomeňte, co nám potom provedli, a vítejte je opravdu nadšeně.“
 |
