Rozstřel
Sledovat další díly na iDNES.tv„Přišli jsme tam, měli samopaly v rukou a stáli proti sobě. Táta tam s někým mluvil. Oni byli ti z druhého gangu a my měli vytáhnout samopaly a rozstřílet je,“ vzpomíná Petr Jákl ml. na natáčení německého akčního filmu. „Takže já jsem měl rozstřílet tátu. Musím říct, že mi to bylo hodně nepříjemné. Bylo to dost zblízka,“ dodává. „Když jsme to pak doma řekli, manželce Aleně se to příliš nelíbilo,“ komentuje ještě situaci Petr Jákl st.
Z obdobných, humorných a občas i mrazivých vzpomínek, složil Petr Jákl st. svou biografii V kimonu až do hrobu, který vyšla před pár dny. Vzpomíná v ní na své první zážitky s judem, mistrovství, olympiádu, výjezdy do zahraničí i mnohá filmová natáčení.
„V počátku jsme vůbec nevěděli, že jsme kaskadéři. To jsme pochopili až později, když nám tak začali říkat. Pro nás jsme prostě byli vrcholoví sportovci u filmu. Bavilo nás to, dělali jsme něco, co nikdo jiný neudělá. Velké dobrodružství a hrozně prima parta, ve které byl třeba Zdeněk Srstka nebo Jarda Tomsa,“ vypráví Petr Jákl st.
Že může být profese kaskadéra i nebezpečná začal chápat až postupem času: „Do tuhého začalo jít poprvé po pěti letech. Do té doby to byly samé rvačky, pády, hoření, ale nikdy v extrémní podobě, kdy jde o život. To se stalo poprvé až při natáčení amerického filmu Most u Remagenu z roku 1969, který se natáčel tady v Česku. Jako šílený esesák tam skáču pod tank a mám zespoda střílet do pásů... Představte si ten železný kolos nad vámi, to je otázka několika vteřin a může být konec... Tank nakonec dopadl několik centimetrů ode mě, všechno se povedlo a pár centimetrů mi zachránilo život. Ale to bylo opravdu poprvé, kdy jsem ucítil, že jde o život.“
Stávka scenáristů v Hollywoodu mi ukrutně komplikuje život, říká Petr Jákl |
Petr Jákl ml. pak vzpomíná, že když byl dítě, tatínek se jim vždycky po návratu z natáčení rád ukazoval v masce. Klidně pozdě v noci: „Vzbudil nás, abychom to taky viděli. Jednou ale přišel a my říkali, že teda ano, to je pěkné, jenže ona to nebyla maska. Byl opravdu tak rozmlácený a měl rozpláclý nos.“
V knize Petr Jákl st. vzpomíná také na to, jak se dostal do nejužšího kola v konkurzu na hlavní roli filmu Adéla ještě nevečeřela. Vybíralo se už jen mezi ním a Michalem Dočolomanským. „Říkal jsem tomu režisérovi, že hrát nechci, že mě herectví nebaví, ale ukecal mě. A povím vám, bylo to strašné. Nějak se stalo, že postupně každý den po konkurzech posílali další adepty pryč. Dokonce i známé herce včetně Jiřího Kodeta,“ říká. „Ve finále jsme pak skončili dvě dvojice, já s Evou Hudečkovou. A měli jsme zahrát scénu, kdy je ona v posteli a svádí mě. Měla mít na sobě nějaké sexy prádlo, jenže manžel jí to nedovolil, tak si vzala nějaký korzet... Já to nevydržel, hrozně se rozchechtal, tím to skončilo,“ směje se.
V rozhovoru pro pořad Rozstřel dál Petr Jákl st. vzpomíná na to, jak dělal Václavu Havlovi v roce 1989 ochranku nebo jak se v Japonsku dávala najevo úcta starším zápasníkům juda. Petr Jákl ml. se pak rozmluvil ještě o režírování dokumentu s Mickey Rourkem nebo o tom, jak šli s tatínkem podepisovat smlouvu s Jiřím Kajínkem, o němž natočil film.
