Čím vás filmové devadesátky fascinují?
Celá dekáda je ohraničená Terminátorem 2 z jedné strany a Matrixem ze strany druhé. Zatímco Terminátor byl takový menší pokrok ve službách fascinujícího vyprávění a špičkové akce, Matrix už znamenal rozkopnutí dveří do digitální éry, světa počítačů a dravého vyprávění, jaké dodnes pracuje s vlivem různých kultur, filozofií, žánrů, a je to vlastně ultimátní mix všeho v dokonalé podobě.
Mezitím jsem byl podobně fascinovaný, když oživli dinosauři v Jurském parku, když se ve Dni nezávislosti zhmotnili ufouni a létající talíře a když vyplul Titanic. A mezi těmito blockbustery byla díla jako Mlčení jehňátek, které zásadně proměnilo žánr krimithrilleru. Stejně jako film Sedm, po němž vypukla šílená mánie a záplava mysteriózních filmů o sériových vrazích. Nebýt toho, asi by dnes severské kriminálky neměly takový úspěch.
Jan Svěrák měl prst na tepu doby a byl to možná nejzajímavější režisér v Evropě, což už přirozeně neplatí. Svěrákova poetika se do velké míry přežila. To samé platí pro Jana Hřebejka a Petra Zelenku.
