RECENZE: Hrají ona a ona, sado a maso, porno a umění

Poetický název Pestrobarvec petrklíčový skrývá pověst „Padesáti odstínů šedi pro filmové labužníky“. Do našich kin snímek Petera Stricklanda dorazil po dlouhé pouti světovými festivaly; na jeho běžnou distribuci si trouflo jen pár zemí – ne pro jeho lechtivost, nýbrž výlučnost.

Ve studii lesbického vztahu nevystupují žádní muži a výtvarně vycizelovaný způsob vyprávění svádí k ironické charakteristice „porno převlečené za umění“.

Ale to by nebylo spravedlivé. V názornosti milostných aktů se film nevyžívá, z laciné pornografie si bere pouze model her, v daném případě na tyranskou dominu a plachou služtičku. Promyšlený rituál nekonečně opakují, obměňují a vylepšují, od čištění bot přes praní kalhotek až po „tresty“ přinášející vrcholné vzrušení – třeba noc v truhle.

Více než sadomasochistické praktiky však účinkuje prostředí naprosto izolovaného šlechtického sídla, které se pomalu rozpadá, dekadentní smyslnost u klíčových dírek, zálibné defilé korzetů, punčoch, paruk, hedvábného prádla jakoby vonícího i z plátna tu po kůži, tu po mydlinkách. Připomíná to pohádku o princezně a komorné zakletých ve vlastním mikrosvětě, kam jen občas zasáhnou přednášky ženského přírodovědného kroužku či kouzelně věcná obchodnice s nezvyklými erotickými pomůckami, včetně „lidského záchodu“. A v pozadí se občas vynoří stará hospodyně, která si o soužití obou žen zjevně, byť mlčenlivě myslí své.

Ale proč jim zazlívat rafinovanou výstřednost, jestliže jsou díky ní šťastné? Jedna ve své panovačnosti, druhá v poddajnosti – byť se postupně ukáže, že ve skutečnosti jsou karty rozdány naopak; společně pak uprostřed podmanivě neskutečné nálady, kterou vláčná kamera pozvolna kouzlí z okolních přírodních scenerií i nekonečných sbírek motýlů až do nejbližšího detailu lišaje smrtihlava s pomyslnou lebkou.

Pestrobarvec petrklíčový

60 %

Velká Británie, 2014, 104 min

režie: Peter Strickland

hrají: Sidse Babett Knudsen, Chiara D'Anna, Fatma Mohamed, Monica Swinn, Eugenia Caruso

Kinobox: 62 %

IMDb: 6.5

Právě estétské hledání absolutní krásy, jímž se Pestrobarvec petrklíčový vřadil mezi artové filmy, však zároveň oslabuje jeho citovou působivost. Herečky – Sidse Babett Knudsenová a Chiara D’Anna – sice skvěle balancují na hraně svých erotických rolí a civilních okamžiků, režisér však s nimi zachází jako s laboratorními zvířaty, na nichž hodlá dokázat univerzální zákonitosti intimních vztahů. Ať se odehrávají mezi mužem a ženou, dvěma muži, či dvěma ženami, vždy se dostaví žárlivost, vlastnický nárok, nejistota, strach z vrásek i ze stereotypu.

Pestrobarvec petrklíčový o tom ví své, přestože je uměle prodlužovaný, přelyrizovaný a láká na vějičku zakuklené dráždivosti třináctých komnat. Kupodivu však obsahuje také humor, který osvobozuje.