Stalo se to někdy v sedmasedmdesátém roce, rok po dokončení filmu Na samotě u lesa. Scenáristovi Zdeňku Svěrákovi zazvonil telefon. Narychlo ho sháněl Karel Cop, šéf barrandovské tvůrčí skupiny, že mají průšvih. Čekají účetní kontrolu a zjistili, že Svěrákovi se Smoljakem za film Na samotě u lesa nějakým omylem proplatili námět dvakrát.
„Nejjednodušší by bylo, kdybys napsal sedm rukopisných stran jakéhokoliv příběhu z vesnického prostředí,“ uvažoval Cop. „Revize by našla ke dvěma honorářům dva náměty, jeden realizovaný a druhý zamítnutý.“
„Dokdy to chceš?“ optal se Svěrák.
„Do zítřka. Ale neboj, piš naprosto svobodně. Protože píšeš něco, co nikdo nebude číst.“
Hlavní roli šoféra Pávka Svěrák trochu předčasně a unáhleně slíbil Petru Nárožnému.
