V televizním portrétu, jenž se točil ke sklonku Pilařova života, se autor prezentuje jako „videista“. Znamená to, že mu animovaný Rumcajs s Večerníčkem nestačili?
Myslím, že chtěl mluvit současným jazykem „obrazové doby“ a využívat při tom všech dostupných technických prostředků. Od začátku 60. let se snažil malbu a kresbu propojit s fotografií a filmem, což nebylo nijak snadné, protože filmová technika i materiál byly v tehdejším Československu jen stěží dostupné jednotlivcům, kteří toužili samostatně a svobodně experimentovat. Podobné to bylo později s videem. Pilař s ním začal pracovat jen díky tomu, že se v roce 1984 podílel ve Stockholmu na sérii krátkých filmů a za honorář si pořídil vlastní videokameru.
Pilařovy skříňky připomínají herbáře nebo krabice s preparáty ze školních kabinetů, ale taky relikviáře. Jsou v nich uložené ostatky matky přírody, fragmenty grafik, nejrůznější řemeslné výrobky i staré fotografie.
